Starověké řecké městské státy
Théby byly významným starověkým řeckým městem, které leží v regionální jednotce Bojótie ve Středním Řecku. V dnešní době zde žije asi 36 000 obyvatel.
V rámci řecké mytologie je toto město hojně zmiňované. Théby zde figurují jako rodiště Hérakla, Dionýsa, Niobé, Oidipa a Antigony. Zdejší "sedmero bran" a hradby prý vybudovali bratři Amfíón a Zéth, přičemž Amfíón měl skládat bloky kamenů hrou na svoji lyru. Městský hrad Kadmeia podle legendy postavil Féničanem Kadmos poté, co usmrtil draka, který pustošil zdejší krajinu. Jedním z Kadmových synů byl Oidipus, který předal vládu svým synům Eteoklovi a Polyneikovi s tím, že se bratři budou každoročně střídat ve vládnutí. Eteokles však toto ustanovení porušil a vlády se nevzdal, což bylo podnětem pro tažení sedmi proti Thébám.
V období řeckých městských států byly Théby největším a nejvýznamnějším sídlem Bojótie. Říkalo se jim také „město se sedmi branami“.
Théby náležely k bojótskému spolku, kde byly brány za hlavní město tohoto uskupení. V období řecko-perských válek se Théby připojily na stranu Persie, kdy hlavním motivem byly jejich velké neshody s Athénami. Po porážce Peršanů ale přišly Théby o status hlavního města bojótského spolku a vůdcové properské strany byli popraveni. Sparta ještě měla snahu vyloučit Théby z delfské amfiktyonie, ale tomu zabránily Athény, které místo toho navyšovaly svůj vliv na celou Bojótii. Vliv Théb postupně upadal.
V následujících válkách mezi Spartou a Athénami se Théby přidaly na stranu Sparty. Na oplátku Sparta opět uznala Théby jako hlavní město bojótského spolku.
Po skončení peloponéské války zrušili Thébané své spojenectví se Spartou, protože jim přinášelo totéž, jako když moc nad nimi měly Athény. Následovalo spojení Théb s Athénami, Argem a Korintem proti Spartě, což se dělo za vydatné podpory perského zlata. Celá tato situace vyústila v Korintskou válku, ve které Théby prokázaly svoji vojenskou úspěšnost, ač byly nakonec přeci jen poraženy v bitvě u Koróneie. Výsledkem byla autonomie pro všechny řecké obce, což znamenalo rozpad bojótského spolku, a tudíž i výrazně menší vliv Théb.
Následně bylo město Théby obsazeno Sparťany, které se z města podařilo vyhnat až v roce 379 př. n. l., kdy tomu pomohlo spojení Théb s Athénami. Následovaly další rozbroje se Spartou, které vyústily v bitvu u Leukter v roce 371 př. n. l. kde zvítězily Théby a uštědřily Spartě drtivou porážku. Tato porážka zlomila mýtus spartské nepřemožitelnosti a zároveň to bylo první využití takzvané falangy (stažení pravého křídla a posílení zbytku formace).
Tlak na Spartu vyústil v rozpad peloponéského spolku a snížení významu Sparty. Naopak rostoucí vliv Théb měl za následek spojení Athén a Sparty a poté i bitvu u Mantineie v roce 362 př. n. l. Ač tato válka dopadla nerozhodně, padl zde thébský král Epameinóndás. Théby tak významově poklesly na pouhé regionální město.
Poslední zajímavý spor Théb pramenil z rostoucího vlivu Filipa II. Makedonského. Proti němu se Théby spojily s Athénami a pokusily se zamezit jeho postupu na jih. V bitvě u Chairóneie však Helénové utrpěli přesvědčivou porážku. Tím fakticky končí kontrola nad Řeckem samotným.
Théby byly zničeny v roce 335 př. n. l., kdy zde propukla vzpoura proti Filipovu synovi Alexandrovi. Město bylo poté znovu obnoveno Kassandrem v roce 315 př. n. l., ovšem již nikdy nedosáhlo svého dřívějšího významu.