Starověké řecké městské státy
Sparta
Sparté
Sparta patřila společně s Athénami a Thébami k nejvýznamnějším starověkým řeckým městským státům. Město Sparta se vyvinulo v jedinečný militaristický stát, díky čemuž se stalo politickou a hlavně vojenskou mocností. Jeho území zahrnovalo Lakónii na jihu Peloponéského poloostrova.
Legenda říká, že Spartu založil Lakedaimón (syn Dia a Taygéty), který město pojmenoval podle své manželky Sparty (dcera boha Euróta). Archeologické výzkumy naznačují, že město vzniklo kolem 16. až 15. století př. n. l., v období mykénské civilizace. Původně se jednalo o achajské město, ale na konci 12. století př. n. l. jej dobyly kmeny Dórů a učinily z něj své hlavní město.
Od té doby začala Sparta expandovat a podrobila si například Messénii během dvou messénských válek. Dalším jejím cílem byl Argos. Na počátku 6. století př. n. l. napadla Sparta Tegeu, což bylo jejich nejsilnější město. Po jejím dobytí Sparťané ponechali městu Tegea nezávislost, ale na oplátku za to, že město muselo poskytovat Spartě vojenskou pomoc. Obdobně vznikla spojenecví s mnoha dalšími státy, která dala vznik tzv. peloponéskému spolku.
Během řecko-perských válek sehrála Sparta významnou roli a dopomohla k mnoha vítězstvím. Legendárním se stal boj tří set vojáků, kteří byli vysláni na smrt v čele s králem Leónidem I. Jejich úkolem bylo totiž zdržet postup perských vojsk, aby mohli zbylí Sparťané pobít ostatní Peršany. I v bitvě u Platají byli Sparťané nepostradatelní.
Po vyhnání Peršanů upustila Sparta od válek a přenechala tak iniciativu Athénám, které ale díky své námořní síle začaly ohrožovat i Spartu samotnou. Rivalita mezi oběma státy vyústila v roce 431 př. n. l. v Peloponéskou válku. Vývoj války byl nejistý, převaha se přelévala ze strany na stranu, až bylo uzavřeno příměří. To však netrvalo příliš dlouho a v bojích se záhy zase pokračovalo. Definitivní zvrat přinesl spartský král Lýsandros, jenž rozdrtil athénskou flotilu v bitvě u Aigospotamo. Díky tomu v roce 404 př. n. l. Athéňané kapitulovali a Sparta se stala jednoznačně nejmocnějším státem.
Proti Spartě se však začala formovat koalice Athén, Théb, Arga a Korintu. I nadále byla ale Sparta uznávána za hlavní stát celého Řecka. Ovšem v roce 371 př. n. l. thébský vojevůdce Epameinóndás zvítězil nad nepřemožitelnými Sparťany v bitvě u Leukter. Tato porážka zapříčinila konec peloponéského spolku, odtržení Messénie a postupný úpadek Sparty samotné.
V období Alexandra Velikého patřila Sparta již jen mezi méně významné státy. I tak měla ambice vrátit zpět svoji zašlou slávu, což se jí ale opakovaně nepodařilo. Definitivní konec nastal na konci 3. století př. n. l., kdy král Kleomenés III. podlehl spojeným silám Makedoňanů a Achajů v bitvě u Sellasie. Následně byla Sparta donucena vstoupit do achajského spolku.