Korint

Existují dvě verze toho, jak město Korint vzniklo. Dle první město založil Korinthos (potomek boha Hélia). Podle té druhé město založila bohyně Efyra (dcera titána Okeana). Osídlené město bylo poté na přechodnou dobu opuštěno, než se zde na konci mykénského období usadili Dórové. Díky obchodu s keramikou město velmi zbohatlo a dokonce se rozšířila i věta „Ne každý může jít do Korintu“, která odkazovala k tomu, jak hodně nákladný tu život byl.

Dle mýtů byl původním králem Korintu bájný Sisyfos. A ke Korintu se váže i další legenda, která praví, že právě v tomto městě Iásón opustil svoji manželku Médeu.

Za vlády krále Kypsela a jeho syna Periandra bylo mnoho občanů Korintu vysláno do zámoří, a tak vznikly četné městské kolonie jako Epidamnos, Syrakusy či Ambrakia. Král Periandros zároveň zavedl ražení mincí. Město v této době vyvinulo i korintský řád, který je po iónském a dórském řádu slohem klasické antické architektury. Hlavice korintského sloupu byla ze všech tří nejvíce propracovaná.

Město Korint se později účastnilo i Trójské války, dále bitvy u Salamíny, kde město poskytlo 40 lodí, a také bitvy u Platají, do které zapojilo 5 000 hoplítů. Korint byl převážně spojencem Sparty a naopak nepřítelem Athén. Roku 394 př. n. l. se Korint však rozhodl netolerovat hegemonní postavení Sparty a spojil se s Athénami, Thébami a Argem, což vyústilo v korintskou válku. V roce 386 př. n. l. ale byli Korinťané přinuceni akceptovat podmínky míru. Po konci války se moci chopili aristokraté a město se opět přiklonilo na stranu Sparty.

Později se Korint stal základnou makedonské moci na jihu Řecka.