Vykopávky v Akrotiri přinesly důkazy o jednom z nejdůležitějších prehistorických osídlení v egejské oblasti, které pochází z období pozdního neolitu (asi 4. tisíciletí př. n. l.). Během rané doby bronzové (3. tisíciletí př. n. l.) se osídlení postupně rozrůstalo a v pozdní době bronzové (20. až 17. století př. n. l.) se stalo jedním z hlavních městských center a přístavů v Egejském moři.

V době svého největšího rozkvětu tu existovalo velké město s propracovaným kanalizačním systémem, vícepodlažní budovy s nádhernými nástěnnými malbami, velkými okny, nábytkem i nádobami, ukazujícími na jeho vyspělost a prosperitu. V domech se našly i předměty dovezené z pevninského Řecka a jiných ostrovů, především z Kréty, dodekanéských ostrovů nebo také ze Sýrie či Egypta. Mezi domy se proplétaly úzké a dlážděné ulice. Obyvatelé této oblasti se věnovali hlavně zemědělství, chovu hospodářských zvířat, rybolovu a lodní dopravě, bydleli tu ale také např. stavitelé, umělci či včelaři. Místní lidé věnovali umění hodně času, o čemž svědčí krásné nástěnné malby i různé dekorační předměty.

Kolem roku 1600 př. n. l. ale čilý život v tomto městě náhle přerušily silné otřesy, po kterých byli obyvatelé nuceni z města utéct. Následovala mohutná erupce vulkánu, jedna z největších v celosvětovém měřítku, a na město dopadlo takové množství popela a dalšího sopečného materiálu, že město prakticky pohřbily a dokonale zakonzervovaly až do současnosti. Často je zmiňována paralela s římskými Pompejemi, které stejný osud potkal v roce 79 n. l., proto je někdy naleziště v Akrotiri označováno jako "řecké Pompeje". Na rozdíl od římských Pomejí se tu však nenalezly ostatky lidských těl, ani zlaté šperky a jiné cennosti, obyvatelům Akrotiri se tedy pravděpodobně podařilo zavčas utéct.

V důsledku výbuchu sopky prakticky přestal existovat život jak na Santorini, tak i na přilehlých ostrovech. V místě erupce vznikla kaldera a od ostrova Santorini byly odděleny části pevniny, které s ním předtím tvořily jeden celek.

Náznaky toho, že by se na tomto místě mohlo nalézat staré "pohřbené" město, se objevily na konci 19. století. Systematické vykopávky začaly ale až v roce 1967 a to zásluhou řeckého archeologa, profesora Spyridona Marinatose, pracujícího pod záštitou Archeologické společnosti v Aténách, který chtěl ověřit teorii o zániku významné minojské civilizace, která se měla nacházet právě v této oblasti. Po jeho smrti v r. 1974 převzal dohled nad vykopávkami profesor Christos Doumas. Archeologické práce pokračují pod jeho vedením dodnes a s pozoruhodnými výsledky.

Archeologické naleziště bylo pojmenováno podle nynější vesnice Akrotiri, která se nachází na kopci nad ním. Původní název města není známý.

Návštěva archeologického naleziště Akrotiri je bezesporu jedinečným zážitkem, při kterém na vás dýchne atmosféra dávných časů. Můžete se totiž procházet po starých uličkách, mezi jednotlivými domy, vše máte na dosah ruky. Většina nalezených předmětů byla převezena do muzea Prehistoric Thera, část z nich je vystavena i v jiných muzejních expozicích, např. v Archeologickém muzeu Thera (ve městě Fira) nebo i v Národním archeologickém muzeu v Aténách.

Otevření archeologického naleziště pro veřejnost poznamenala bohužel i tragická nehoda, když se v r. 2005 zhroutila střecha zakrývající ceý prostor vykopávek a usmrtila jednoho návštěvníka. Lokalita byla znovu otevřena až v dubnu 2012.

Druhým nejvýznamnějším historickým nalezištěm na ostrově Santorini jsou pozůstatky starobylého města Thira, které se nacházejí na východní straně ostrova, na svahu pohoří Mesa Vouno.

Další turistické cíle na ostrově Santorini

Nejoblíbenější památky na ostrově Santorini: Akrotiri (archeologické naleziště), Archeologické muzeum Thera, Kostel Anastasi (Imerovigli), Kostel Panagia Platchani (Oia), Maják Akrotiri, Ruiny Byzantského hradu (Oia), Thira (archeologické naleziště)

Letoviska, pláže, památky i výlety - to vše přehledně v mapě ostrova Santorini.