Až do začátku 20. století těžil ostrov Santorini z prosperujícího námořního obchodu a vlastnil jedno z největších obchodních loďstev v Egejském moři. K hlavním vývozním artiklům té doby patřilo slavné santorinské víno, rajčata a textil (především bavlna). S vynálezem parních lodí ale přišel částečný útlum dosavadních plavebních lodí.

Po zahájení druhé světové války v roce 1939 zůstávalo Řecko zpočátku neutrální, stále více se ale zvyšoval tlak ze strany italského fašistického režimu. Postupem času tak obsadily ostrov Santorini německé a italské jednotky, které tu zůstaly až do ukončení okupace v říjnu roku 1944. Ve vesnicích Pyrgos a Karterados se nacházejí pamětní desky, jako vzpomínka na ty, kteří zemřeli během druhé světové války.

Zemětřesení a následný výbuch sopky, k nimž došlo v roce 1956, znamenaly pro ostrov Santorini hospodářskou i společenskou katastrofu. Zemětřesení vážně poškodilo infrastrukturu ostrova, většina budov byla zničena a došlo také k významnému poklesu místní populace (mnoho lidí přišlo o život a další se poté odstěhovali). Nenahraditelnou ztrátu utrpěl ostrov bohužel i v oblasti historických památek, zničena byla naprostá většina budov v krásném městě Fira a městečko Oia bylo dokonce srovnáno se zemí a muselo být znovu vybudováno. Toto neštěstí vrátilo ostrov Santorini zpět do dob chudoby a strádání.

Znovu ožívat začal ostrov až v 70. letech, kdy se jeho pozornost stočila na rozvíjející se odvětví cestovního ruchu, které dnes tvoří největší část ekonomiky ostrova. Dalším důležitým odvětvím zůstává vinařství, kterému se tu díky úrodné vulkanické půdě dařilo i dříve a které po roce 1956 prošlo modernizací.

Řecký ostrov Santorini dnes patří k nejoblíbenějším turistickým destinacím v celosvětovém měřítku. Každoročně sem míří tisíce turistů, aby na vlastní oči viděli unikátnost tohoto vulkanického ostrova včetně vytvořené kaldery, sopečných pláží i dechberoucího západu slunce. Santorini je také vyhledávanou lokalitou pro svatební obřady a líbánky.