Během italsko-turecké války, v roce 1912, převzali vládu nad ostrovem Rhodos s pomocí domácích Řeků Italové. Společně s Rhodem zabrali i ostatní dodekanéské ostrovy. Zpočátku se Italové chovali k místnímu obyvatelstvu ohleduplně a vstřícně, protože očekávali rychlé vytvoření italsko-řecké unie. Kvůli nástupu fašismu v Itálii a přijetí politiky expanze ztratili ale Italové pochopení pro řecké snahy o sebeurčení. Brzy tak došlo ze strany místních Řeků k ozbrojenému odporu, který ale k ničemu nevedl. U moci dále stáli Italové.

Italové však nenechali Rhodos dál upadat, naopak věnovali velkou pozornost a hodně finančních prostředků na obnovu historických památek i zavádění moderních prvků. V průběhu italské nadvlády byl na ostrově vybudován účinný zavlažovací systém, moderní kanalizace či zavedena elektřina i do vzdálenějších oblastí. Co se týče ochrany historických památek, Italové se zaměřili výhradně na období Johanitů. Nechali strhnout turecké budovy postavené v okolí hradeb, zrekonstruovali Velmistrův palác (odstranili všechny úpravy z turecké éry), kostel svatého Jana a historický přístav. Palác Velmistrů se stal letním sídlem italského premiéra a vůdce fašismu Benita Mussoliniho.

Po pádu diktátora Mussoliniho v roce 1943 připadly vojenské pevnosti ostrova do rukou německých jednotek. S koncem druhé světové války přešly všechny dodekanéské ostrovy pod správu Britů, a to až do března 1948, kdy se Rhodos stal součástí Řecka.

Památky:

Když vládu nad Rhodem převzali Italové, začali okamžitě restaurovat a budovat. Na ostrově zavedli účinný zavlažovací systém i moderní kanalizaci a vybudovali rozsáhlou infrastrukturu. Postavili také nový přístav a navrhli nové plány města. Jejich snahou bylo především uchovat pozůstatky rytířské éry a velkými změnami prošel hlavně Palác Velmistrů, z něhož byly odstraněny všechny ottomanské úpravy, a Palác dostal zpět svou středověkou podobu. Rozsáhlou rekonstrukcí pod dohledem italských stavitelů prošly i přímořské termální lázně Kalithea.