Historie ostrova Rhodos

Období antického Řecka

Podle řecké mytologie je vznik ostrova Rhodos spjat s příběhem, kdy bohové bojovali s mocnými Titány o vládu nad světem. Po vítězném boji se Zeus rozhodl rozdělit Zemi mezi olympské bohy. Při samotném rozdělování však zapomněl na boha slunce Hélia, protože ten zrovna putoval se svým slunečním vozem po obloze. Héliovi bylo proto dodatečně přislíbeno, že mu připadne země, která se vynoří z moře. Tuto zemi ozářil Hélios svým jasem a vznikl tak nádherný ostrov, který je dodnes označovaný jako nejslunečnější ostrov v Egejském moři. Bůh Hélios je od té doby patronem ostrova Rhodos a bylo mu zasvěceno i mnoho památek, především z období antiky.

V době starověku ovlivňovalo život na ostrově Rhodos hned několik národů, přičemž k těm nejvýznamnějším patřili především Mínojci z Kréty (1700 – 1600 př. n. l.), Féničané, Achájové a Dórové. Dórové vybudovali mezi léty 1200 až 1100 př. n. l. tři silné městské státy Kamiros, Lindos a Iálissos, které se následně dohodly, že založí nový městský stát, jež bude představovat hlavní město ostrova Rhodos. V roce 408 př. n. l. tak bylo podle projektu Hippodama z Milétu založeno město Rhodos, které je hlavním městem ostrova Rhodos dodnes.

Období antiky je považováno za „zlatý věk Rhodu“, Rhodos se stal důležitou námořní velmocí a vzkvétaly tu také obory jako umění, filozofie a literatura, byla tu založena i škola rétoriky.

A třebaže byl Rhodos součástí velkých politicko-vojenských koalic, ani jemu se nevyhnuly snahy jiných národů o ovládnutí jeho území a vlivu. V roce 305 př. n. l. se k Rhodu vydal Démétrios Poliorkétés, a to s velkým očekáváním svého úspěchu. Po ročním obléhání však odešel poražený. Obyvatelé Rhodu věřili, že jim v boji pomohl jejich patron bůh Hélios, a z vděčnosti se rozhodli, že na počest boha postaví velkolepou sochu, známou jako Kolossos rhodský.

Byzantská říše a vznik křesťanství

Suverenita a nezávislost ostrova Rhodos byla ukončena nájezdy Římanů v roce 164 př. n. l., když se Rhodos stal jednou z provincií Římské říše (v období raného křesťanství, do 7. století, patřil ostrov Rhodos k východní části Římské říše, známé jako Byzantská říše). Éra Byzantské říše je spjata zejména s výstavbou kostelů a šířením křesťanských ideálů.

Za počátek křesťanství na ostrově Rhodos je považován rok 50 n. l., když se poblíž městečka Lindos vylodil apoštol Pavel a přinesl s sebou křesťanství. Dodnes tato zátoka nese jeho jméno (zátoka sv. Pavla).

V průběhu 6. a 7. století ale zasáhlo ostrov hned několik silných zemětřesení a na scéně se objevují první Arabové. Arabové nakonec Rhodos obsadili na několik desetiletí, hlavní město Rhodos opevnili novými hradbami a rozdělili ho na dvě části (první byla určena pro vojenskou a politickou moc, druhá pro obyčejný lid). Toto období znamenalo pro ostrov Rhodos bohužel především pustošení a úpadek.

Rytíři z Řádu svatého Jana, známí jako Johanité

K obnově obchodního významu ostrova Rhodos dochází v 11. století v souvislosti s tzv. křižáckými výpravami, neboť křižáci ostrov využívali k zásobováním zbožím i loděmi. Po křižáckých výpravách sem část křižáků uprchla a moc nad ostrovem tak ve 13. století převzali rytíři z Řádu svatého Jana, známí také jako Johanité.

Období středověku a vlády Johanitů se na Rhodu nese v duchu opevňování a modernizace, a to jednak celého ostrova, ale zejména hlavního města Rhodos. Kolem hlavního města vyrostly mohutné hradby s bránami a výstavba probíhala i uvnitř města, vznikla tu například nemocnice, stavěly se také ubytovací zařízení, kostely i paláce. Známý je především tzv. Palác Velmistrů, kde sídlil Velmistr johanitského řádu. Pod vládou Johanitů se Rhodos opět stal významným hráčem východního Středomoří.

Hradby a kvalitní opevnění pomáhaly rytířům dlouho odolávat nájezdům různých národů. Nakonec, v polovině 16. století, podlehlo hlavní město útoku Turků a Rhodos se stal součástí Osmanské říše.

Turecká nadvláda

V roce 1552 zaútočil na ostrov Rhodos turecký sultán Sulejman (přezdívaný Nádherný) s obrovskou flotilou válečných lodí a zahájil obléhání, které nakonec trvalo dlouhých šest měsíců a skončilo vítězstvím Turků. Vládu nad ostrovem převzal turecký sultán a Rhodos se stal součástí Osmanské říše.

Pod tureckou nadvládou ale obchodní i kulturní vliv ostrova upadal, oblast zasáhlo několik zemětřesení a Rhodos zmizel z mezinárodní scény. Turci neprojevovali přílišný zájem ani o architekturu a novou výstavbu, občas byl nějaký chrám přestavěn na minaret či panský dvůr, v hlavním městě Rhodos vznikly také turecké lázně, ale města se pomalu vylidňovala. Ekonomika ostrova stála především na zemědělství.

V roce 1821 se proti Turkům zvedla velká vlna odporu na pevninském Řecku a pevninští Řekové získali svou nezávislost. Rhodéňané však byli na boje o nezávislost příliš vyčerpaní a pod tureckou nadvládou zůstali až do roku 1912.

Italská nadvláda

V roce 1912, během italsko-turecké války, převzali s pomocí domácích Řeků vládu nad ostrovem Rhodos i nad ostatními dodekanéskými ostrovy Italové. Tureckou nadvládu tak vystřídala nadvláda italská, která byla od té předchozí značně odlišná. Italové se zaměřili na obnovu rhodských památek především z éry johanitských rytířů a díky jejich vlivu sílí i evropský charakter ostrova.

Značné úsilí věnovali italští architekti například obnově Paláce Velmistrů, ze kterého byly odstraněny všechny úpravy z turecké éry, a který se následně stal letním sídlem italského premiéra a vůdce fašismu Benita Mussoliniho, velkou proměnou prošly i přímořské termální lázně Kalithea. Italové se však nezaměřovali jen na opravy historických památek, ale vnášely do staveb i moderní prvky, na ostrově byl například vybudován účinný zavlažovací systém, moderní kanalizace a podařilo se také zavést elektřinu i do vzdálenějších oblastí.

Italská nadvláda trvala do roku 1943, kdy po pádu diktátora Mussoliniho připadly vojenské pevnosti ostrova do rukou německých jednotek.

Moderní dějiny a svobodný Rhodos

Po konci druhé světové války přešel Rhodos a ostatní dodekanéské ostrovy pod správu Britů, až se v roce 1948 stal konečně součástí Řecka. Od poloviny 20. století se Řecko výrazně orientuje na západní demokracie a vstupuje do aliancí – v roce 1952 se stalo členem Severoatlantické aliance (NATO), v roce 1954 bylo jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) a je také jedním ze zakládajících států Evropské unie (EU, k Evropským společenstvím se připojilo v roce 1981). V roce 2002 přijalo Řecko nové národní platidlo Euro.

Během této doby probíhaly změny i ve vnitropolitických záležitostech Řecka, přičemž velmi výrazným byl rok 1974. V tomto roce proběhly demokratické volby spojené s referendem, ve kterých si Řekové odhlasovali zrušení monarchie a zavedení parlamentní demokracie. Skončilo tak období vojenské diktatury v Řecku.

Řecký ostrov Rhodos se v druhé polovině 20. století orientuje především na rozvíjející se cestovní ruch a rostoucí poptávku turistů, což zahrnuje především výstavbu nových hotelů, penzionů i dalších ubytovacích kapacit, otevírání nových taveren, nejrůznějších obchůdků i barů a diskoték, naprosto běžné a dobře dostupné jsou dnes také půjčovny automobilů a motorek nebo půjčovny plážového a sportovního vybavení, včetně různých vodních atrakcí, fungují tu také školy windsurfingu, malé cestovní kanceláře nabízející krátké výlety po ostrově a jeho okolí atd. Rhodská ekonomika stojí primárně právě na cestovním ruchu, ve velké míře se místní také věnují zemědělství a chovu skotu či rybolovu.