Sofoklés

Mezi zásadní díla Sofokla patří Antigona, Élektra aKrál Oidipus.

Jeho otcem byl velmi zámožný Sofillos, který vlastnil dílnu na výrobu zbroje a zbraní. Sofoklés tak v mládí dostal kvalitní různorodé vychování (muzika, gymnastika).

Sofoklés se postupně začal angažovat v politice, kdy se roku 443 př. n. l. stal pokladníkem athénského námořního spolku. Následně, spolu s Periklem, vedl řeckou armádu ve válce proti Samu, jako stratég. Ve stáří byl zvolen próbulem, tudíž jedním z deseti komisařů, kteří měli opět pozvednout Athény po porážce se Syrakusany na Sicílii.

Sofoklés měl mít, dle Aristofanése, přátelskou povahu a měl být neustále uvolněný a optimistický. Jeho synem byl tragický básník Iofón.

Na poli dramatu získal Sofoklés své první ocenění v roce 468 př. n. l., kdy na dyonýsovském festivalu porazil Aischyla. Od té doby z 30 festivalů zvítězil 24krát, kdy tomuto číslu se nikdo ani nepřiblížil. Sofoklés také zavedl třetího herce (tritagonistu). Díky tomu se zvýšila dramatičnost děje a i zápletky mohly být plynulejší a složitější. Dále jako první použil malované kulisy na divadelní scéně.

Sofoklés napsal 123 tragédií, ale dochovalo se jich pouze sedm a několik dalších zlomků. V jeho díle se odráží soudobé politické a společenské situace. Zmiňuje tak tehdejší morovou epidemii. Jeho postavy jsou často nedokonalé a chybující. A právě na těchto vlastnostech staví dramatičnost svých děl, kdy hlavní postava udělá zásadní chybu a po reakci okolí způsobí další vedlejší chybu, která vede ke zkáze. Avšak tato zkáza postavu vlastně očistí a nalézá sama sebe. Ve svých dílech se nevyhýbal ani ironii či metaforám.

Sofoklés výrazně ovlivnil i novodobé autory.