Sisyfos

Říkalo se o něm, že byl velmi chytrý a lstivý. Za ženu si vzal Merpu (jedna z dcer Titána Atlanta). Měli spolu tři syny, z nichž nejznámější se jmenoval Glaukos.

Ukázkou inteligence Sisyfa může být jeden jeho příběh. Sisyfos pozoroval, že jeho stádo dobytka je stále menší, zatímco stádo jeho souseda (Autolykos) je stále větší. Autolykos byl v kraji známý zloděj (výhodu měl od svého otce Hermése - mohl měnit podobu zvířat), ale Sisyfos mu musel krádež prokázat. Rozhodl se na kopyta dobytak vyrýt slova "Ukradl Autolykos" a ty poté zalít olovem. Následující den mu stačilo jít po stopách dobytka až k Autolykosovi. Jako pomstu nepozorovaně svedl Autolykosovu dceru Antikleiu, které se poté narodil Odysseus.

Jeho bratr Salmón mu sebral thessalský trůn a Sisyfos se mu pomstil tak, že svedl jeho dceru Tyró, které se narodily dvě děti. Jakmile se Tyró dozvěděla, že ji Sisyfos nemiluje, ale jen se mstí, tak obě děti zabila. Sisyfos ovšem prohlásil, že děti byli Salmóna, tudíž šlo o incest a zároveň vraždu. Tato obvinění vyústila v to, že byl Salmón vyhnán z Thessálie.

Když říční bůh Asópos hledal ztracenou dceru Aigínu (kterou unesl Zeus), tak se Sisyfos rozhodl na situaci něco získat. Asóposovi vše řekl výměnou za to, že dostane na korinthském hradě nevysychající studnu. Zeus ale chtěl Sysifa potrestat. Nařídil svému bratru Hádovi, aby Sisyfa odvedl do Tartaru. Sisyfos ovšem Háda přelstil a nasadil mu jeho vlastní pouta. Posléze jej několik dnů věznil. Ve světě nikdo nemohl zemřít a nastal zmatek, který ukončil až Arés, který přišel Háda vysvobodit. Ještě než byl Hádes osvobozen, tak Sisyfos nařídil své ženě ať jej nepohřbívá. V říši mrtvých poté vyhledal Persefonu, které namluvil, že není pohřbený a tak jej nesmí v podsvětí držet. Slíbil jí, že se vrátí na zemi, kde potrestá svoji ženu, že jej nepohřbila a do tří dnů se vrátí. Daný slib nedodržel a tak byl pro něj vyslán Hermés (posel bohů), aby ho přivedl. Sisyfos byl po návratu do podsvětí potrestán tak, že musel tlačit obrovský kámen na kopec a posléze jej svalit dolů z kopce. Ale vytlačit se Sisyfovi nikdy nepodařilo, protože se mu kámen vždy vyklouzl (těsně před vrcholem). Tudíž musí kámen tlačit dál a dál, znovu a znovu. Jeho velká únava i marnost počínání jsou i na jeho lstivost příliš. Tato činnost se stala dokonce rčením známým jako „sisyfovská práce“.