Řečtí filozofové
Zénón z Eleje byl řecký předsokratovský filosof, který patřil k tzv. elejské škole. Narodil se v roce 490 př. n. l. a zemřel v roce 430 př. n. l.
Zenón z Eleje je znám především díky svým paradoxům, které měly podpořit Parmenidovo učení (o nedělitelnosti bytí a nemožnosti pohybu) a popřít učení Pythagorovo.
O jeho životě se neví takřka nic. Aristotelés jej označil za objevitele dialektiky. Byl také jednou z postav Platónova dialogu Parmenidés.
Zenónovy paradoxy:
1) Závod Achilla se želvou
Achillés stojí v bodě A a želva před ním v bodě B. Achillés je rychlejší, ale když doběhne do bodu B, je želva již v bodě C. Když je Achilles v bodě C, je želva už v bodě D. Vzdálenosti mezi body se neustále snižují, ale podle Zénóna Achilles želvu nikdy nedohoní.
2) Letící šíp
Letící šíp pozorovaný v jakýkoliv okamžik svého pohybu se nachází na jednom místě, v kterém je de facto v klidu. Pokud je ale v klidu v každém okamžiku svého letu, znamená to, že je v klidu i v čase, což znamená, že se nepohybuje.
Kromě těchto argumentů vyřkl i mnoho (až 40) dalších. Jeho paradoxy jsou dodnes sporem mezi filosofy a matematiky. Vyvrátit je zkoušeli i Newton a Leibniz s objevem diferenciálního a integrálního počtu.