Xenofanés z Kolofonu

Poté, co byl Xenofanés vyhnán z rodného města, tak hodně cestoval a to nejvíce po Sicílii.

Svá díla psal Xenofanés v jambech (elegickém distichu a hexametrech). Jeho poezie je satirickou a často reflexivní lyrikou. Ve svých dílech často kritizuje Homéra a Hesioda skrze jejich zpodobňování bohů a olympijských her. Pohrdal pověrami, vírou v zázraky a věštěním. Existenci bohů však nepopíral, ale zpochybňoval, že bohové mají svůj počátek (narození), protože co má počátek, tak má i konec.

Xenofanés kritizoval i nemorální chování bohů. Také tvrdil, že pokud si lidé představují bohy podobné sobě, tak to tak dělají i zvířata, čímž velmi popudil celou společnost. Xenofanův Bůh je netělesný, který nemá být zobrazován, je nehybnou silou bez pohybu v prostoru, avšak s vnitřním děním. Tento pohled na bohy byl posléze rozpracován jeho následovníky Parmenidem a Zénónem z Eleje.

Xenofanés se dále ostře vymezoval proti využívání peněz jako platidla, protože v té době ještě nebyly tak časté jako v budoucnosti.

Zajímavostí je, že jako první vyslovil domněnku, že zkameněliny měkkýšů jsou skutečné pozůstatky živočichů, kdysi žijících v moři. Dále je po něm pojmenován kráter Xenophanes na přivrácené straně Měsíce.