Theodóros z Kyrény

Theodóros z Kyrény byl znám i jako Atheos. Vznik této přezdívky souvisí s jeho kritikou náboženské víry.

Jeho učiteli byli kyrénaikové Annikeris a Aristippos mladší a docházel na přednášky Dionýsia z Chalkedónu. Theodóros vycházel z hedonistické filozofie kyrénské školy, kterou dále rozvíjel. Dle něj blaženost nespočívá v krátkodobých smyslových požitcích, ale cílem má být nepomíjející veselá, radostná nálada a trvalá duševní pohoda. Za nejlepší věc pokládá radost a za největší strast pokládá žal. Radost má pramenit z rozumnosti a žal naopak z nerozumnosti.

Theodórova etika byla velmi individualistická. Odmítal přátelství jakožto věc, co omezuje samostatnost a soběstačnost. Smrt za vlast považoval za pošetilost, protože vlastí je moudrému člověku celý svět. Moudrý člověk prý může příležitostně krást, cizoložit a dopouštět se svatokrádeže, neboť jde o činy zavrženíhodné jen podle konvence, nikoli podle přírody.

Theodóros měl mnoho nástupců, kteří vytvořili v rámci kyrénské školy směr tzv. theodorovců. Mezi jeho žáky patřil i kynický filozof Bión z Borysthenu.

Z jeho děl zmiňuje Diogenés Laertios spis O filosofických školách. Dále spis O bozích, ve kterém patrně odmítal lidové představy o bozích.

Z Kyrény měl být Theodóros vyhnán, a tak svého času žil v Athénách, kde byl v roce 317 př. n. l. dosazen za vládce Démétrios z Faléru. Když Theodóros bezbožně popichoval velekněze Eurykleida, tak byl postaven před soud, ale před ním jej ochránil právě Démétrios. Nakonec byl vyhnán i z Athén a to nejspíše současně s pádem Demétriovy vlády v roce 307 př. n. l. Následně Theodóros přesídlil na dvůr egyptského krále Ptolemaia I. Ten jej poslal jako svého vyslance k Lýsimachovi, vládci Thrákie. Zde Theodóros způsobil značné problémy svojí svobodnou mluvou, která velmi rozhněvala Lýsimacha. Po návratu z této cesty žil v Kyréně, kde svá poslední léta strávil jako vysoce vážený člověk.