Pythagoras

Otcem Pythagora byl Mésarchos, který byl buď kupcem, či rytcem prstenů. Jeho učiteli byli Ferekýdés ze Syru a Anaximandros.

Jako mladý Pythagoras hojně cestoval a navštívil například Babylonii a Egypt. Kolem roku 530 př. n. l. uprchl ze Samu, když se zde zmocnil vlády tyran Polykratés. Následně založil v dnešním Crotone v Kalabrii filosofickou školu. Díky tomu získával i značný veřejný vliv. Když však nastal spor mezi jeho městem a městem Sybaris, tak nastaly spory o dělení dobyté půdy a hněv se obrátil proti Pythagorovi. Ten proto město opustil roku 510 př. n. l. a usadil se v Metapontu u Tarenta, kde i zemřel. Po jeho smrti občané zřídili v jeho domě chrám bohyně Déméter.

Pythagorovo učení je záhadou, protože jsou o něm velmi rozporuplné zprávy. Reálně se jeví, že obsahovalo dvě hlavní stránky, a to náboženské učení i praxi a zájem o čísla. Také pro něj bylo důležité učení o poměru duše a těla.

Pythagorova „škola“ byla velmi podobná dnešnímu klášteru, v kterém se pěstuje asketický život a konají se zde bohoslužby. Pythagoras vyžadoval přísnou disciplínu a čistotu. Jeho žáci jej nazývali mudrcem, ale on preferoval označení „milovník moudrosti“ (filosofos z filein - „milovat“ a sofos - „moudrý“). Jeho následovníci si poté začali říkat filosofové.

Dle Pythagora jsou nejdokonalejšími geometrickými obrazci koule a kruh, potom čtverec jakožto symbol čtyř živlů. Mezi pythagorejské pojmy patří „čtveřina“, totiž posloupnost čísel 1, 2, 3 a 4, jejichž součet je deset.

Dále Pythagoras objevil vztah mezi délkou struny a tóny stupnice: poloviční struna zní o oktávu výš, dvoutřetinová o kvintu atd.

Jednoznačně nejznámější je „Pythagorova věta“, která zní „součet obsahů čtverců nad oběma odvěsnami pravoúhlého trojúhelníka je roven obsahu čtverce nad přeponou“. Obecný důkaz věty se tradičně připisoval Egypťanům či Babylóňanům. A právě zde se s ní měl Pythagoras seznámit během svých cest. Moderní badatelé to zpochybňují skrze jazykovou bariéru.