Isokratés

Isokratés se narodil v bohaté rodině, ale během Peloponéských válek přišel o majetek.

Jeho učitelem byl Gorgiás z Leontín. V roce 390 př. n. l. otevřel v Aténách řečnickou školu. Svůj obor nazýval "filosofie", ač to vlastně byla "rétorika". Pro úspěšnou výchovu žáka byly dle něj zapotřebí - (1) přirozené nadání žáka, (2) výklad a příklad učitele, (3) praktické cvičení. Neuznával názor, že lze dosáhnout absolutního poznání, jak tvrdil Platón. Za cíl určil umění odůvodnit názor a vnímavost pro situační vhodnost. 

Jako nejlepší formu státního zřízení viděl monarchii a obdivoval tak i makedonského krále Filippa II.. Spatřoval v něm naději na sjednocení Řecka a vznik jednotné síly proti Peršanům.

Isokratés hrál také roli v dějinách vývoje řeckého prozaického stylu. Jeho styl je charakteristický užíváním period a paralelismů.

Isokratés veřejně řečnil jen minimálně a spíše své názory sepisoval. Dochovalo se 30 jeho spisů a 9 dopisů. Své Dopisy adresoval Filippovi Makedonskému a radil mu zde, jak postupovat při dobývání Řecka, jak kralovat atd. Dle těchto rad se Filipp řídil až do konce svého života. A čerpal z nich i Alexandr Veliký.