Řečtí bohové - stvořitelé
V řecké mytologii je Úranos první bůh nebes (ačkoliv byl titán) a nebe samo.
Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Úrana takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět. Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil, aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem...“
Nejprve byl tedy Chaos. Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós). Dále se z Chaosu rodí Temnota (Erebos) a Noc (Nyx). Poté se ze Země (Gaia) zrodí Nebe (Úranos) a Moře (Pontos).
Když Úranos ovládl svět, tak zplodil s Gaiou dvanáct potomků (Titánů). Následně také Kyklópy a Hekatoncheiry.
Úranos své potomky nenáviděl a to až tak, že svrhl Hekatoncheiry do nitra země (Tartar). Gaia poté žádala Titány, aby Úrana zbavili vlády. Odhodlal se k tomu jenom Kronos, který železným srpem rozsekal Úrana (v jiných zdrojích se uvádí, že mu uťal jeho mužství). Z Úranovy krve zrodila Gaia Giganty.
Jiný mýtus tvrdí, že Kronos hodil Úranovi orgány (v druhém výkladu to bylo jeho mužství) do moře, kde se smíchaly s mořskou pěnou a vznikla Afrodita.