Řečtí bohové - stvořitelé
V řecké mytologii je Hémerá bohyně jasného dne.
Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Hémery takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Hémerá (Den), které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět.“
Bratrem Hémery byl Aithér (věčné světlo). V pozdějších dobách se její význam spojoval s bohyní Éós (bohyně ranních červánků).