Gaia

Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Gaii takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum...“

Nejprve byl tedy Chaos. Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós). Dále se z Chaosu rodí Temnota (Erebos) a Noc (Nyx). Poté se ze Země (Gaia) zrodí Nebe (Úranos) a Moře (Pontos).

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků (Titánů). Následně porodila Kyklópy a Hekatoncheiry.

Úranos své potomky nenáviděl a to až tak, že svrhl Hekatoncheiry do nitra země (Tartar). Gaia poté žádala Titány, aby Úrana zbavili vlády. Odhodlal se k tomu jenom Kronos, který železným srpem rozsekal Úrana. Z Úranovy krve zrodila Gaia Giganty. Jiný mýtus tvrdí, že Kronos hodil Úranovi orgány do moře, kde se smíchaly s mořskou pěnou a vznikla Afrodita.

Když se později historie opakovala a Kronos byl svržen vlastním synem Diem (Zeus), poštvala Gaia proti němu Giganty, které vybavila kouzelnou rostlinnou nezranitelností. Zeus na pomoc povolal pozemského syna Hérakla, který Giganty přemohl a svrhl je do hlubokého Tartaru. Porážka Krona znamenala konec věku Titánů.