Erós

Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik  Eróse takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum.“

Nejprve byl tedy Chaos (propast, nestrukturovaná bezednost, protiklad a předchůdce kosmu). Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós).

Jiné zdroje uvádějí, že Erós je synem boha války (Áres) a bohyně krásy a lásky (Afrodíté).

O Erósovi se píše, že se vznáší se zlatými křídly, ozbrojen lukem a šípem. Koho zasáhne svojí střelou, ten podlehne lásce. Zeus věděl, že ani on jeho střelám neodolá, a proto jej chtěl ihned po narození zabít. Afrodíté jej však skryla v lese a nechala jej vychovat divokými lvicemi. Jakmile se Erós vrátil na Olymp, tak jeho půvab a krása všechny bohy tak ohromily, že jej všichni přivítali. Údajně měl tolik práce jako pomocník Afrodíté, že si na pomoc pozval Amorky. Amorové byli prý jeho bratry.