Řečtí bohové - stvořitelé
V řecké mytologii je Erebos bůh věčné tmy a sama věčná tma.
Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Ereba takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět...“
Nejprve byl tedy Chaos (propast, nestrukturovaná bezednost, protiklad a předchůdce kosmu). Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós). Dále se z Chaosu rodí Temnota (Erebos) a Noc (Nyx).
S temnou nocí Nyktou (Nyx) zplodili Aithera (Světlo) a Hémeru (Den). Dle pověsti Erebos a Nyx se svými dětmi nebyli spokojeni. Erebos proto odešel do podsvětí a už odtud nevyšel, protože jedině tak již nemusel nikdy spatřit své děti. Podle jiné pověsti se do podsvětí dostal kvůli podpoře Titánů v jejich boji proti olympským bohům.
Jménem Erebos se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí Hádés.