Chaos

Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Chaosu takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět. Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil, aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem; mocné pak zrodila hory, ty rozkošné příbytky bohyň, příbytky nymf, které v roklinatých si libují horách.“

Nejprve byl tedy Chaos (propast, nestrukturovaná bezednost, protiklad a předchůdce kosmu). Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós). Dále se z Chaosu rodí Temnota (Erebos) a Noc (Nyx). Poté se ze Země (Gaia) zrodí Nebe (Úranos) a Moře (Pontos). Noc (Nyx) a Temnota (Erebos) zplodili Světlo (Aithér) a Den (Hémerá).

Takto se z Chaosu postupně vyděluje lidský svět a jeho struktura — časová (Den a Noc) i prostorová (Země a Nebe).