Aithér

Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Aithéra takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali, z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět.“

Sestrou Aithéra byla Hémerá (Den). Aithér symbolizuje nejčistší vzduch, v kterém žijí samotní bohové. Jeho protikladem je „aér“, což je vzduch, ve kterém žije lidstvo.