Bitva u Thermopyl

V letech 492 až 490 př. n. l. se Peršané pokoušeli dobít Řecko, ale to se jim nepovedlo. Jejich vzájmené souboje ukončilo vítězství Atéňanů v bitvě u Marathonu. Perský velkokrál Xerxés se tedy rozhodl pro novou invazi. Jeho pozemní vojsko čítalo dle odhadů mezi 100–200 tisíci vojáky. Řekové disponovali asi 7 000 vojáky. Nejpočetnější byli Sparťané s 1200 muži a Thespijští s 700 muži. Rozhodnutí, kde bitva proběhne, ale nebylo jednoduché. Sparťané preferovali ustoupit až na Peloponés, ale Athénám se to nelíbilo. Spojenectví bylo velmi křehké a tak padlo rozhodnutí, že první obranná linie bude umístěna v Thermopylské soutěsce, asi 120 kilometrů od Athén. Loďstvo mělo bránit Řecko u Artemísia.

Soutěska byla ideální, protože byla široká jen na šířku jednoho vozu, a tak eliminovala početní převahu Peršanů. Obránce vedl Sparťan Leónidas, který se utábořil se svojí armádou na návrší nejužšího bodu soutěsky s názvem Kolónos.

K Thermopylám došli dobyvatelé bez boje, protože všichni se jim vzdávali. Vojska se utábořila v Trachíně a pár dnů čekala, zda se Řekové znesváří a rozprchnou. Poté Peršané vyrazili k soutěsce, kde ale hned poznali, že je to skvělý obranný val. I přes to byl však nařízen útok, který Řekové ubránili. Druhý den dokonce ubránili i útok perských "Nesmrtelných" (elitní jednotky achaimenovských králů) a to tak, že Řekové fingovali ústup a jakmile se pronásledovatelé rozptýlili, tak se vojsko semklo a drtivě zaútočilo. Útok byl tak silný, až se Peršané stáhli, aby nepřišli o své nejlepší vojáky.

Zvratem v boji byl třetí den, kdy zrádce Efialt (z Málidy) prozradil Peršanům, že nad soutěskou vede stezka přes pohoří Kallidromos, kterou se mohou dostat na druhou stranu a vpadnout obráncům do zad. Na cestu se tak vydali Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem. Zde porazili obránce a chystali se na útok na soutěsku. Leónidas na poslední chvíli poslal většinu své armády na útěk a sám s asi tisícovkou vojáků zůstal, aby zdržel perský postup. Sám zahynul, stejně jako jeho bojovníci. Dokázali ale zabít asi dvacet tisíc Peršanů, včetně dvou Xerxových bratrů.

Díky této výhře dokázali Peršané zabrat opuštěné Athény. Jejich loďstvo navíc zahnalo řecké až k ostrovu Salamis. Řekové však vojenskými úspěchy proti mnohem početnějším Peršanům získali sebevědomí, že jsou lepší jak jejich dobyvatelé a mohou je porazit. To se projevilo i ve slavné bitvě u Salamíny, kde byli Peršané poraženi.