Řecko - perské války
Bitva u Platají
Bitva u Platají proběhla v roce 479 př. n. l. a byla jednou z klíčových střetnutí řecko-perských válek. V této bitvě se střela spojenecká armáda (Sparta a Athény) s perskou armádou pod velením Mardonia.
Po porážce v bitvě u Salamíny (480 př. n. l.) se Peršané z velké části stáhli z řeckého území. Jediná velká armáda Peršanů pod velením Mardonia měla za úkol útok na jih, k čemuž měl velitel k dispozici asi 50 až 60 tisíc mužů. Spojenecká armáda v té době měla asi 30 tisíc mužů.
Řekové zaujali defenzivní postavení, které eliminovalo hlavní perskou zbraň, a to jezdectvo. Tato patová situace více vyhovovala Řekům, protože jim nadále přicházely posily. První střet nastal po chybě Megařanů, kteří se dostali do zranitelné pozice, a Peršané je zasypali množstvím šípů. Od naprostého rozdrcení je zachránili athénští lučištníci.
Další střet nastal, když Mardonios odhalil slabinu Řeků v podobě zásobování vodou z dalekého pramene. Začal proto napadat zásobovací vozy, čímž zahnal velitele Pausania do úzkých. Řekové byli poté nuceni se stáhnout do nedalekého města Plataje, kde se nabízela možnost získat potřebný zdroj vody. Přesun do města probíhal v noci, avšak Sparťané a Tegejci se stahovali velmi pomalu a ráno je tak spatřil Mardonios. Ten zavelel k útoku, neboť se domníval, že se řecká vojska rozhádala a rozpadla.
Sparťané zareagovali na útok tak, že srazili štíty s Tegejci a utvořili jednolitou falangu. Toho si všimli Athéňané a začali se vracet na pomoc společně s Korinťany. Postupně se situace vyrovnala, ač střed spojenců drželi oslabení Korinťané, kteří byli postupně zatlačeni do hloubi území, čímž se rozdělila celá armáda. Sparťané byli odříznuti od bitvy a museli se stáhnout.
Následoval zlom, o kterém se vedou spory, protože není úplně jednoznačné, jak k němu došlo. Peršané stále zatlačovali řecký střed, když se najednou vyřítil oslabený oddíl Tegejců a vyrazil do útoku na osobní gardu Mardonia. I Sparťané se začali pohybovat a vracet se do bitvy. Když perská jízda viděla útok na svého krále, rozjela se mu na pomoc, ale po cestě narazila na pomalu pochodující falangu Sparťanů, která je zastavila. Tegejci se nadále zuřivě probíjeli k Mardoniovi.
Perská médská zbroj neměla proti řeckým xifům šanci, a tak postupně Sparťané začali zatlačovat svého protivníka. V tu chvíli se jeden z posledních tegejských hopitů probil až k Mardoniovi a zabil jej. Peršané bez velení začali panikařit, až se jejich armáda dala na ústup. K ústupu nakonec zavelel i Artabazos, který se bitvy neúčastnil i přes to, že měl k dispozici mnoho vojáků.
Pozemní armáda krále Xerxa tak byla v Řecku zničena.