Řecké války
Bitva u Arginuských ostrovů
Bitva u Arginuských ostrovů proběhla v roce 406 př. n. l. u města Canae na Arginuských ostrovech (východně od ostrova Lesbos). Tato bitva byla součástí peloponéské války vedené mezi Athénami a Spartou.
Bitvě u Arginuských ostrovů předcházelo vítězství Sparty a blokáda athénské flotily. Na osvobození athénského loďstva vyslali z Athén sice nezkušenou flotilu, která však dokázala zvítězit díky schopným velitelům a zcela nové taktice.
Do čela spartského loďstva stanul Kallikratidás, muž, který neměl rád Peršany a loďstvo sestavil jen s pomocí spartských spojenců. Naopak jeho předchůdce Lýsandros byl příznivcem Peršanů i jejich knížete Kýra mladšího.
Kallikratidás sestavil flotilu asi 140 triér, zatímco athénský velitel Konón dokázal sestavit pouze 70 triér. Kallikratidás se vydal k ostrovu Lesbos, aby jej obsadil a mohl se dále přesunout k Hellespontu, a přerušit tak životně důležitou trasu dodávek obilí do Athén. Aby Konón mohl ubránit Lesbos, musel se Sparťany utkat, ač měl evidentně početně slabší loďstvo. Útok Sparťanů byl ale tak silný, že se musel Konón stáhnout do Mytilény. Zde jej spartské loďstvo odřízlo jak na vodě, tak na souši. S notnou dávkou štěstí se athénského veliteli podařilo vyslat jednu loď do Athén, která nesla zprávu o nastalé situaci.
Jakmile byla zpráva předána do Athén, tak ty ihned začaly budovat novou flotilu. Financování proběhlo z roztavení zlaté sochy bohyně Níké a do posádek byli přijímáni i otroci a metoikové. Aby si zajistili poslušnost otroků, tak těm, co byli na lodích, dali občanství. Celkově Athéňané složili 150 triér, kterým velelo osm stratégů (Aristokratés, Aristogenés, Diomedón, Erasinidés, Lýsiás, Periklés mladší, Prótomachos a Thrasyllos).
Sparťané se dozvěděli o přesunech Athéňanů a Kallikratidás se proto rozhodl je napadnout v noci. Kvůli silné bouři byl ale útok odložen na ráno. Ráno vyrazilo 140 spartských lodí (zbylých 50 hlídalo Konóna v Mytiléně) proti 150 athénským. Sparťané byli zkušenější, což bylo poprvé, ale Athéňané použili novou taktiku. Jednak celé loďstvo rozdělili do osmi skupin, kdy každá skupina měla svého velitele. Dále pluli ve dvou řadách (běžně se plulo v jedné řadě), čímž zamezili Sparťanům používat manévr známý jako "diekplús".
Sparťané na tuto athénskou strategii reagovali rozložením sil na dvě části (ač kormidelník Kallikratidovi doporučoval, aby se Sparťané stáhli) a začala bitva. Nakonec Kallikratidás, který vedl pravé křídlo, zahynul a odpor vpravo se zhroutil. Levé křídlo odolávalo, ale nemohlo dál udržet celou athénskou flotilu, a proto ustoupilo. Celkově Sparťané ztratili 70 lodí, zatímco Athéňané 25.
Následně bylo potřeba osvobodit Konóna a zároveň zachránit přeživší z 25 potopených lodí. Obě tyto akce ale zhatila silná bouře. Když se v Athénách rozšířila zpráva o vítězství, všichni se veselili. Záhy se ale zjistilo, že nebyli zachráněni vojáci z 25 potopených lodí. Lid byl pobouřen a žádal trest. Výsledkem bylo, že šest z osmi stratégů bylo popraveno a zbylí dva uprchli.
Sparťané se po této porážce snažili s Athénami uzavřít mír, to ale Athény odmítly. Následně velení spartskému loďstvu převzal Lýsandros a konflikt mezi Athénami a Spartou vyústil v bitvu u Aigospotamoi. Zde zvítězili Sparťané (s podporou Peršanů), a tím zvítězili v celé peloponéské válce.