Ve spojení s Velikonocemi předchází pohyblivý církevní svátek tzv. Čisté pondělí ("Kathara Devtera"), který je začátkem předvelikonočního půstu 40 dní před Velikonocemi. Následuje svátek "Ducha svatého", a to 40 dní po Velikonocích. Pro výpočet pravoslavných Velikonoc se používá juliánský kalendář, proto se většinou konají v jiném období než je tomu v zemích s katolickou tradicí. Existují dva týdny prázdnin velikonočních (týden před Velikonocemi a týden po nich), které stejně tak jako Velikonoce nemají pevný termín.

Velikonoční týden začíná pro Řeky už v sobotu před Květnou nedělí, kdy podle tradice Ježíš Kristus vzkřísil svého přítele svatého Lazara. Při této příležitosti se peče tzv. lazari, zpívají se koledy a předvádí se Lazarovo vzkříšení.

Od Květné neděle, kdy se připomíná Kristův vjezd do Jeruzaléma (v tento jediný den je povoleno jíst ryby), až do Bílé soboty se drží symbolický smutek za poslední týden Kristova života na Zemi.

Pro pravoslavné křesťany je důležitým dnem svatého týdne Rudý čtvrtek (na rozdíl od našeho Zeleného čtvrtku), kdy se malují vajíčka načerveno. Tato vajíčka mají různá využití: nesou se do kostela k požehnání, jedno se umisťuje před domácí ikonu, další se pak uloží do obdoby našeho mazance, který má uprostřed díru.

O Velkém pátku je ten nepřísnější půst, protože podle legendy proběhlo ukřižování a snětí Krista z kříže. Od rána až do noci se v kostelích konají mše a chystá se pomyslný Kristův hrob, kam bude po svém snětí uložen. 

V Bílou sobotu jsou kostely na znamení příchodu nového života vyzdobeny zelení, mladé dívky se zdobí jarními kvítky, pletou z nich věnce a girlandy.

Venku před domy nebo kostely se připravuje velikonoční beránek a dělá se hluk pro zahnání zlých duchů. O půlnoci se zhasnou světla a lidé si domů přináší požehnané světlo z kostela. Traduje se, že 40 dní po svém vzkříšení chodí Kristus mezi lidmi a rozdává radost. Je to doba, kdy se lidé opět začínají radovat a tančit.

Řekové na Velikonoce jedí pečené jehněčí a polévku Majiritsu z jehněčích vnitřností. Vajíčka barví jen na červeno jako symbol Kristovy krve. V noci ze soboty si je vzájemně vyměňují a ťukají špičkami vajec o sebe. Komu se vajíčko nerozbije, může si něco přát a bude mít po celý rok štěstí.

V zemi, kde je více než 90 procent obyvatel věřících, mají Velikonoce mnohem duchovnější charakter než u nás. Po celý týden se každý den konají mše. V pátek vše vrcholí. Z kostela je symbolicky vynášeno Kristovo tělo, světla kolem kostela jsou zahalena do černého plátna, smutečně zvoní zvony. Ve smutečním jsou i lidé v procesí. Ukřižování Ježíše Krista si s kříži ověnčenými květinami každoročně připomínají tisíce obyvatel.

Podobně jako u nás se v Řecku traduje, že o Velikonocích by měl mít každý něco nového na sebe. Pro děti to povětšinou znamená nové boty a obligátní velikonoční svíce. I v Řecku ale velikonoční oslavy stále více získávají komerční charakter a dnes je běžné se bohatě obdarovávat podobně jako na Vánoce. Hlavní rys řeckých Velikonoc, hodovat a radovat se v kruhu široké rodiny, se naštěstí zatím nevytratil.

A ještě jednu zvláštnost mají řecké Velikonoce. Neodmyslitelně k nim patří lampionové průvody.

Řekové si umějí svátky užít a radovat se i bez nadměrného holdování alkoholu. Prostě zapomenou na starosti, odpustí si případné křivdy, tančí a zpívají, slaví setkání se svými blízkými a přáteli, chlubí se svými dětmi a jsou šťastní. Právě tyto chvíle vytvářejí a upevňují tradiční řeckou rodinnou soudržnost.

 

V různých částech Řecka se udržují různé velikonoční zvyky:

- Na Kypru se rodiny na Boží hod velikonoční a o Velikonočním pondělí schází k obědu venku blízko kostela.

- Na Santorini tradičně slaví Lazarovu sobotu. Na hlavním náměstí se vztyčí obrovský kříž, připomínající hlavní lodní stožár, a obalí ho rozmarýnem (místní název rozmarýnu  je "alisari").

- Na ostrově Zakynthos zase házejí z oken džbány s vodou a podobnou tradici mají i na Korfu. Tam v pravé poledne na Bílou sobotu všichni čekají na signál krásně znějících kostelních zvonů a pak začnou na ulice házet hliněné amfóry nebo džbány plné vody. Rozbíjení nádob je ve východním středomoří dávná tradice, která se vztahuje ke smrti a znovuzrození, oživení moci přírody.

- Na ostrovech Folegandros a Paros se v hlavním městě koná velký průvod s ikonou Panny Marie. Členům průvodu se samozřejmě nabízí cukroví a pohárek rakie a když procesí dorazí do staré části města Kastro, je ikona přivítána bouřlivými ohňostroji.

- Na ostrově Chios, konkrétně ve městě Vrondados je „Ruketopolemos“ neboli raketová válka. Oslavují vzkříšení velkou bitvou ve stylu války s otomanskými okupanty. Dva kostely Agios Markos a Panagia Erithiani jsou v tento den jakoby soupeři. U budovy každého z kostelů shromáždí jakési dělostřelecké baterie a snaží se zasáhnout střechu kostela soupeře. Municí jsou podomácku vyrobené rakety ze střelného prachu. Absolutní peklo trvá dvacet minut. Tato tradice je tak nebezpečná, že za léta, kdy se dodržuje, bylo zraněno mnoho lidí. No a ubozí majitelé domů stojících v dosahu střelby, pokrývají střechy a balkóny svých obydlí drátěným pletivem, aby nedošlo k jejich úplnému zničení.

- Na ostrově Syros, v hlavním městě Ermoupolis, mohou slavit katoličtí i pravoslavní věřící Velikonoce společně, neboť k tomu mají zvláštní svolení z Vatikánu. Toto neuvěřitelně působivé město je rozložené na dvou strmých kopcích, jednomu vévodí pravoslavný chrám a žijí tam ortodoxní věřící, na druhém kopci je katolický kostel a na těchto svazích žijí katolíci. Úžasné soužití bez jakýchkoli problémů. Všichni se na Velký pátek setkají na hlavním náměstí a nastanou společné veselé velikonoční oslavy.

- Na ostrově Korfu jsou tradice opravdu velmi silné ve všech ohledech. Na Bílou sobotu, v poledne, všichni čekají na signál krásně znějících kostelních zvonů a začnou házet hliněné amfóry nebo džbány plné vody do ulic. Nehledí se ani na chodce, kteří se neopatrně octli pod okny, každý si musí dávat pozor. Toto vrhání nádob s vodou trvá celých dvacet minut. Potom se na náklady radnice všechen nepořádek rychle uklidí, nastoupí dechové kapely, jejichž věhlas sahá až za hranice Řecka, a vykročí slavnostní průvod.

- Na Tinosu se velikonoční průvod brodí v mořské vodě, ovšem zcela bezpečně.

- Na ostrově Samos, ve vesničce Marathokambos, se vzkříšení oslavuje velmi bouřlivě. Vybuchují doslova exploze a tradičně dlouhotrvající ohňostroje, kterým se říká "olotrina". Pyrotechnici pracují na přípravě ohňostrojů týdny i měsíce před zahájením oslav. Vznik této tradice se datuje až k počátku války za nezávislost – rok 1821. Vesnice Marathokambos hrála důležitou roli v tehdejším povstání proti Turkům. Podle legendy kapitán Stamatis Georgiades nacpal do hlavně děla včelí plástev. To způsobilo tak hroznou ránu, že Turci v hrůze utekli. V kopcích u Marathokambosu, kolem pěti farností vlají transparenty mezi kvetoucími keři. Každá farnost má svou barvu vlajky, svoje území, svůj tým pyrotechniků a svůj osobitý styl ohňostrojové show.