Památky na poloostrově Peloponés
Epidaurus je unikátní archeologické naleziště, které leží na břehu Peloponéského poloostrova u Saronského zálivu. Ve starověkém Řecku býval Epidaurus významným kulturním i náboženským centrem, spojeným především s bohem Asklepiem a s rozvojem lékařství. Mnozí o Epidauru mluví jako o místu zrození moderní medicíny.
Již v období 2. tisíciletí př. n. l. bylo toto místo známé pro své ceremoniální léčebné praktiky, od 8. století př. n. l. se zde začal objevovat kult boha Apollona a od 6. století př. n. l. nejvýraznější kult boha Asklépia.
Město získalo jméno po svém zakladateli, hrdinovi Argolidovi Epidaurovi, avšak nejvýrazněji je s ním spojeno právě jméno slavného léčitele Asklepia. Asklepios prý čerpal vědomosti od kentaura Chairóna, který ho měl údajně naučit i to, jak vrátit život mrtvým. Asklepios se stal bohem léčitelství, ale nakonec sám zahynul úderem blesku, který na něj seslal Zeus v obavě, že získal už příliš velkou moc.
Asklepius byl podle řecké mytologie synem boha Apollona a město Epidaurus bylo prý jeho rodištěm. Na počest Asklepia zde vyrostla svatyně a také divadlo. Největší rozmach zažívalo město ve 4. století př. n. l., kdy se celý chrámový komplex rozrostl o mnoho dalších, přídavných staveb.
Město Epidaurus bylo však zničeno Ghóty na konci 4. století n. l. a k jeho definitivnímu opuštění došlo za císaře Theodosia II. v roce 426 n. l. Zhruba v polovině 5. století n. l. obecně ustupují všechny tyto pohanské chrámy do pozadí a nahrazují je nové křesťanské stavby.
Vykopávky na tomto významném místě započaly poprvé v roce 1881 pod záštitou řecké archeologické společnosti a od té doby pokračují dodnes.
Asklépiova svatyně byla vybudována v 6. století př. n. l. Nemocní se sem sjížděli i z velkých dálek, aby byli požehnáni božstvem a uzdraveni. V průběhu let se k motlitbám přidalo i užívání různých bylinek, využívání zdejších minerálních pramenů a další techniky, které léčbu nemocných postupně přeměňovaly z božského principu na vědecký přístup. V období starověkého Řecka se svatyně stala významným posvátným místem a důležité postavení si udržela i v období římském. Dnes je Asklépiův chrám zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Ve 4. století př. n. l., v dobách své největší slávy, zahrnoval komplex dva monumentální vchody (Propyleje) a velký chrám s typickým uspořádáním dórských sloupů, menší chrámy zasvěcené bohyním Afrodité, Artemis a Themis, posvátnou fontánu a také tajemnou kruhovou budovu z mramoru (tzv. tholos), která měla prý i podzemní labyrint a ve které měli být podle legendy i hadi, kteří jsou s Asklepiem často spojovaní. Pro pacienty tu byla vyčleněna budova Abato, ve které přes noc čekali na božský zásah a nápravu. Prý je během spánku navštěvoval sám Asklepios a nemocné tak léčil přímým kontaktem, nebo jim alespoň ve snu sdělil, co jejich vyléčení napomůže. V areálu se nacházel také penzion se 160 pokoji, několik horkých i studených lázní, stadion či tělocvična. Fyzická aktivita byla totiž už v minulosti součástí ozdravných léčebných kúr.
Ve skutečnosti je svatyní zasvěcených Asklepiovi (tzv. asklepionů) po celém Řecku mnoho, protože léčebná centra byla potřeba všude a víra v boha léčitelství byla silná. Nejznámější z nich je ale právě svatyně v Epidauru.
Součástí komplexu Epidaurus je malé archeologické muzeum, ve kterém jsou uloženy sochy nalezené na tomto místě i další artefakty pocházející z dlouholetých vykopávek.
Prosperita, kterou městu přinesl Asklépiův chrám, umožnila Epidaurovi vystavět další symbol města, a to velké divadlo. Divadlo Epidaurus vzniklo na konci 4. století př. n. l. nedaleko svatyně, na základě návrhu Polykleita mladšího. Obdivu se dočkalo především díky své symetrii, kráse i výborné akustice. Původně mělo divadlo 34 diváckých řad a v období římském se rozšířilo o dalších 21 řad. V 55 řadách sedadel se tak mohlo pohodlně usadit až 14 tisíc diváků.
Jak je obvyklé pro řecká divadla (na rozdíl od římských), jejich nedílnou součástí bývá také volný pohled do krajiny, a proto musí zůstat část divadla nezakrytá. Divadlo je obklopeno bujnou zelení a výhled do krajiny je tak opravdu malebný.
Dnes je divadlo obdivováno zejména díky výjimečné akustice, a proto je stále aktivně využíváno pro představení na každoročním tradičním divadelním festivalu. Od roku 1975 divadlo pravidelně uvádí řadu her od klasických i moderních spisovatelů a v roce 2017 zde započala i iniciativa „Epidaurus Lyceum“, která má herce a studenty z celého světa naučit základy starého řeckého dramatu.
Cesta z hlavního město Athény do Epidauru trvá zhruba dvě hodiny. Z hlavního athénského autobusového nádraží jezdí denně autobusy přímo do Epidauru nebo přes Nafplio. Pojedete-li z Athén autem, směřujte nejprve na Korintský průplav a poté už hledejte ukazatele „Epidaurus“ nebo „Epidavros“. Chcete-li navštívit Asklépiovu svatyni, nenechte se zmást ukazateli „New Epidavros“ a „Paralia / Old Epidavros“, které by vás zavedli do moderního přímořského městečka a ne k archeologickému nalezišti.
Během hlavní turistické sezony se koná mnoho organizovaných, celodenních výletů z Athén do Epidauru.
Navštívili jste toto místo a máte nějaké doplňující informace, zajímavý postřeh nebo fotky?