Mykénská civilizace

V období kolem roku 1450 př. n. l. dochází na Krétě k postupnému úpadku mínojské civilizace, na což mělo vliv pravděpodobně hned několik faktorů. Podle odborníků se civilizace Mínojců stále potýkala s následky mohutné sopečné erupce na blízkém ostrově Santorini a jejího oslabení tak využil národ Achájců z pevninského Řecka, který na Krétu přináší tzv. mykénskou kulturu. Kolem roku 1425 př. n. l. dochází k zániku mínojské civilizace a naopak k rozmachu mykénské kultury na Krétě.

Mykénská civilizace získala své označení podle města Mykény, které byly ve své době jedním z hlavním center řecké civilizace a významnou vojenskou pevností. Mykénskou společnost tvořili hlavně lovci a válečníci. V době svého největšího rozkvětu ovládali Mykéňané významnou část jižního Řecka včetně Iónských ostrovů a Kréty.

Po invazi z pevninského Řecka bylo mnoho krétských měst opuštěno a zničeno (především ve východní části ostrova). Zatímco původní obyvatelé ostrova se stahují na západ Kréty, nově příchozí mykénský národ ostrov stále více osidluje, staví nová obydlí na místě starých a zakládá nové osady. Typickým znakem mykénské architektury jsou velké královské paláce a tzv. šachtové hroby, které odrážejí velké bohatství vládnoucí třídy. Paláce byly místem, kde se soustředila veškerá moc, ale na rozdíl od mínojských královských paláců byly ty mykénské obehnány silným opevněním.

Po zániku mínojské civilizace převzali Mykéňané jejich námořní obchodní vazby a obchodovali napříč celým Středomořím. Na místech, kde byly tyto obchody nejintenzivnější, zakládali obchodní osady. Mykéňané ovládali tzv. lineární písmo B, které je dnes již rozluštěno a odborníci tak mají k dispozici velké množství záznamů z této doby. Z období mykénské kultury také pravděpodobně pocházejí báje o stvoření světa a legendy o jednotlivých řeckých bozích.

Národ Dórů

Postupně, zhruba od roku 1200 př. n. l., se ale do Středomoří dostávají tzv. mořské národy a po vpádu Dórů na Krétu mykénská civilizace zaniká. V té době byla už spousta starých osad a měst opuštěná a původní obyvatelstvo se přesunulo do špatně přístupnýh horských oblastí. I zde šlo pravděpodobně o souhru několika příčin, protože oblast byla v tomto období vystavena několika zemětřesením a mohla tak být oslabena.

Po příchodu Dórů z Peloponésu vzrostl citelně počet obyvatel Kréty, především v její západní části. Vznikají nová města jako Axos, Gortys, Falasarna či Polyrinnia a roste populace, nejvíce v městech Kydonia (Chania) nebo také Eleftherna. V období 6. až 4. století př. n. l. fungovaly krétské městské státy v relativní míru a klidu a z této doby pochází i tzv. gortýnský zákoník, kodifikované občanské právo upravující život v tehdejší společnosti (viz naleziště Gortys). Dochovaly se také dva velmi významné eposy Ilias a Odyssea, jejichž autorství je připisováno slepému básníku Homérovi.