Benátská republika

V roce 1204 přebírají moc nad Krétou Benátčané a ostrov se stává zámořskou kolonií Benátské republiky. Byla ustanovena kolonie Království Kandia a stejně tak se jmenovalo i hlavní město Kandia (dříve Chandax).

Řecký biskup byl poslán z ostrova pryč a na jeho místo byli dosazeni latinští biskupové. V tomto období vyrostlo na Krétě mnoho pravoslavných kostelů a kaplí, které se z velké části dochovaly až dodnes. Rolníkům byla však odebrána půda, která přešla do vlastnictví rytířů, a z původních majitelů se stali otroci. Odebrání majetku, daně a tvrdé pracovní podmínky byly příčinami nepřetržitých vzpour hrdých krétských obyvatel, které bývaly ale tvrdě potlačovány.

Poté, co Konstantinopol padla v roce 1453 do rukou Turků, mnoho Řeků se odstěhovalo právě na Krétu a došlo k posílení byzantské kultury na ostrově. Kvůli vzrůstající turecké hrozbě a útokům začali Benátčané a původní Kréťané alespoň v tom nejnutnějším spolupracovat a dochází k rozvoji v ekonomické i kulturní oblasti.

Více či méně zachovalé historické památky, které pocházejí z benátského období, nalezneme na Krétě téměř na každém kroku. Krásnou ukázkou tehdejší architektury je hlavní město Heraklion, kde stojí mnoho z těchto památek, převážně ve Starém městě Heraklion. Známý je např. starý benátský přístav s obrannou pevností Koules (Benátčané jí dali jméno "Rocca Al Mare", Turkové jí potom přejmenovali na "Koules") nebo náměstí Plateia Venizelou (Benátské náměstí). Ve městě Chania můžeme obdivovat také krásný přístav, historickou část města s pozůstatky benátského opevnění nebo např. klášter San Nikolao. Jedna z největších benátských pevností v celém Řecku, pevnost Fortezza, stojí ve městě Rethymno. Zde nalezneme např. i zajímavou benátskou kašnu Rimondi. A jedna z nejstarších benátských pevností, pevnost Frangokastello, zase u stejnojmenného města Frangokastello.

Z tohoto období pocházejí i významní krétští umělci jako např. slavný malíř ikon Michail Damaskinos nebo Domenico Theotokopoulos (známý jako "El Greco") nebo spisovatel a divadelník Vitsentzos Kornaros ze Sitie.

Turecká okupace

Turecké armády neustále útočí na ostrov Kréta. V roce 1645 Turkové obsadili města Hania a Rethymno a v roce 1669 (po obléhání dlouhém asi 22 let) získali i město Kandia (Benátčané ho přejmenovali na Heraklion). Benátčané tak byli nuceni vzdát se a v roce 1669 nastává turecká okupace a Kréta se stává součástí Osmanské říše. Roli obchodního centra převzala západně ležící Chania a na několik let byla i hlavním městem ostrova (do roku 1972).

Bylo to ale nejtěžší a nejtvrdší období okupace, jaké kdy Kréťané zažili. Obrovské daně, otroctví a znásilňování bylo každodenní realitou a docházelo tak k nepřetržitým vzpourám lidu. Obrovské povstání za nezávislost v roce 1821 vedlo ke svobodě a nezávislosti Řecka, na Krétě bohužel tak úspěšné nebylo. Londýnský protokol z roku 1830, který ustavil Řecko nezávislou zemí, totiž Krétu nezahrnoval.

Období turecké okupace se také podepsalo na místní výstavbě a architektuře, neboť dosavadní budovy bylo často rekonstruovány a doplňovány o čistě turecké prvky a mezi zástavbou vyrůstaly nové mešity a minarety. Např. ve městě Rethymno nalezneme hned několik takových mešit a minaretů, známá je např. mešita Neratza. Dále např. krásná mešita Janissaries (známá také jako Janičářská bašta) ve městě Chania.

V roce 1830 se turecký sultán rozhodl ostrov prodat a správa nad Krétou byla dočasně předána Egyptu. Ale hned záhy, v roce 1841, po neúspěšném egyptském povstání proti Turecku, propadlo veškeré egyptské vlastnictví Turkům a Kréta byla navrácena Osmanské říši.

V 19. století probíhaly boje za připojení Kréty k Řeckému království. Velmi tragická byla například vzpoura z roku 1866, která skončila požárem a výbuchem v klášteře Arkadi. Nepokoje a revoluce pokračovaly až do roku 1898, kdy byl ostrov Kréta zbaven turecké nadvlády a dostává se pod mezinárodní správu, čímž začíná další etapa jeho historické vývoje.