Příchod Johanitů na ostrov Kos (rok 1314)

Řád svatého Jana byl původně založen jako nemocniční řád v Jeruzalémě během křížových výprav v 11. století. Po pádu Jeruzaléma a následné ztrátě Akry se rytíři Řádu svatého Jana, známí také jako Johanité nebo později Maltézští rytíři, v roce 1291 přestěhovali na Kypr a později, v roce 1309, se jim podařilo dobýt ostrov Rhodos, který se stal jejich hlavním sídlem. V roce 1314 získali kontrolu nad ostrovem Kos a začlenili jej do svého státního útvaru, jenž zahrnoval několik ostrovů v Egejském moři.

Strategický význam a obranné stavby na ostrově Kos

Ostrov Kos měl pro Johanity strategický význam díky své poloze v blízkosti Malé Asie a důležitým námořním trasám v Egejském moři. Rytíři Řádu svatého Jana se zaměřili na posílení obrany ostrova a vybudovali zde několik impozantních pevností a hradů.

Nejvýznamnější z nich je hrad Neratzia, který se nachází v hlavním městě Kos. Tento hrad, postavený na místě starší byzantské pevnosti, měl chránit přístav a poskytovat útočiště obyvatelstvu v případě útoku. Dalším důležitým opevněním byl hrad Antimachia, umístěný ve vnitrozemí ostrova. Jeho hlavním účelem bylo kontrolovat přístupové cesty a zajišťovat strategickou obrannou pozici. Johanité také opevnili několik vesnic po celém ostrově, které fungovaly jako útočiště pro místní obyvatelstvo v případě útoku.

Během rytířského období na Kosu Johanité používali různé inovativní techniky a zbraně k obraně svého území, a jednou z nich byl tzv. „řecký oheň“. Tato zápalná směs, která dokázala hořet i na vodě, byla vysoce účinná při ochraně přístavů a lodí před nepřátelskými útoky, zejména při obraně před námořními útoky Osmanů. Existují záznamy o tom, že rytíři v hradě Neratzia měli speciální zařízení a trubice, kterými tento oheň vrhali na nepřátelské lodě, čímž způsobovali paniku a zkázu.

Život na ostrově pod vládou Johanitů

Pod vládou Johanitů se život na ostrově Kos změnil. Rytíři se snažili udržovat mír a pořádek, podporovali rozvoj zemědělství, obchodu a řemesel. Kos se stal významným centrem obchodu a lodní dopravy mezi Východem a Západem, což přispělo k ekonomickému růstu ostrova. Johanité rovněž zavedli křesťanské instituce a podporovali stavbu kostelů a klášterů, čímž posílili náboženský a kulturní život na ostrově.

Dominantním náboženstvím bylo v této době římskokatolické křesťanství, praktikované zejména rytíři, přičemž místní obyvatelé ostrova Kos byli ale převážně řečtí pravoslavní křesťané. Johanité se pokusili rozšířit katolickou víru mezi obyvatelstvem, ale ve většině případů respektovali a tolerovali místní pravoslavné tradice a náboženské praktiky. To vedlo k jisté koexistenci mezi katolickou a pravoslavnou komunitou na ostrově, přestože katolické církve a kláštery měly za vlády Johanitů privilegované postavení. Johanité tedy obecně praktikovali náboženskou toleranci, což umožnilo soužití různých vyznání.

V této době došlo také ke kulturní výměně mezi místním obyvatelstvem a rytíři, kteří přicházeli z různých částí Evropy. Tato výměna vedla k obohacení kulturního dědictví ostrova a zanechala své stopy v místních zvyklostech, architektuře a umění.

Podporou a rozvojem zemědělství dosáhli Johanité stavu, kdy byl ostrov téměř soběstačný v produkci potravin. Pro případ dlouhého obléhání byly vybudovány i zásobárny potravin a cisterny na vodu.

Konec rytířské vlády (rok 1522)

Rytířské období na Kosu skončilo v roce 1522, kdy osmanský sultán Sulejman Nádherný dobyl ostrov Rhodos, hlavní sídlo Johanitů. Po pádu Rhodosu byla většina egejských ostrovů, včetně Kosu, postupně obsazena Osmanskou říší.

Obléhání ostrova Kos započalo již v červnu r. 1522, kdy se k břehům Kosu přiblížila impozantní osmanská flotila čítající asi 400 lodí a 100 tisíc mužů, což představovalo drtivou přesilu proti několika stovkám rytířů a několika tisícům místních obránců ostrova. Hlavním cílem útoku se stala pevnost Neratzia v hlavním městě Kos. Obléhání této mocné tvrze trvalo několik měsíců, během nichž obránci prokazovali mimořádnou statečnost a odhodlání. Situace se však dramaticky změnila v prosinci 1522, kdy padl Rhodos, hlavní bašta Johanitů v regionu. Po pádu Rhodu se postavení obránců Kosu stalo beznadějným a Johanité na ostrově kapitulovali krátce poté, pravděpodobně na přelomu let 1522 a 1523.

Johanité byli nuceni opustit egejské ostrovy a stáhli se na Maltu, kde si zřídili nové sídlo a stali se známými jako Maltézští rytíři. Ostrov Kos se stal součástí rozsáhlé Osmanské říše a zůstal pod její nadvládou až do roku 1912.

Památky

Navzdory tomu, že vláda Johanitů na Kosu trvala jen něco málo přes dvě století, jejich dědictví je na ostrově stále patrné. Hradby, pevnosti a další stavby postavené rytíři nadále přitahují návštěvníky a připomínají dobu, kdy Kos hrál klíčovou roli v obraně křesťanského světa před expanzí Osmanské říše.

Hrad Neratzia (Castello di Kos): Tato impozantní pevnost se nachází v hlavním městě Kos, nedaleko přístavu. Hrad Neratzia byl postaven Johanity na konci 14. století a sloužil jako hlavní obranná pevnost proti nájezdům Osmanů a dalších nepřátel. Stavba je výrazným příkladem vojenské architektury středověku a dnes je jednou z nejnavštěvovanějších památek na ostrově.

Hrad Antimachia: Tento hrad se nachází ve vnitrozemí ostrova, poblíž stejnojmenné vesnice Antimachia. Byl postaven jako doplňková pevnost k hradu Neratzia a měl chránit ostrov před útoky z vnitrozemí. Pevnost je známá svými masivními hradbami a výhledem na okolní krajinu.

Katedrála svatého Jana: Nachází se uvnitř hradu Neratzia a je zasvěcena svatému Janu Křtiteli, patronu Johanitů. Katedrála sloužila jako hlavní kostel rytířů na ostrově Kos a je příkladem křesťanské architektury středověku.

Pozůstatky městských hradeb: Rytíři Řádu svatého Jana rovněž posílili městské hradby kolem hlavního města Kosu. Tyto hradby, postavené za účelem ochrany proti nepřátelským útokům, zahrnovaly několik věží a bran, z nichž některé zůstaly zachovány dodnes.

Lazaretto (Lazaretní věž): Lazaretto je historická stavba, která sloužila jako karanténní stanice během středověku. Nachází se v blízkosti hradu Neratzia a byla používána k izolaci nemocných cestujících a obyvatel během epidemií. Tato budova odráží lékařskou péči, kterou rytíři Řádu svatého Jana poskytovali jako součást své mise.