Italská nadvláda (1912–1943)

Na počátku 20. století, po porážce Osmanské říše v italsko-turecké válce, přešel Kos pod správu Itálie v roce 1912. Italská nadvláda na ostrově byla charakterizována modernizací infrastruktury a architektury. Italové investovali do výstavby nových silnic, budov a veřejných zařízení, což mělo zlepšit životní podmínky na ostrově a zároveň prosazovat italskou kulturu a vliv. Pro posílení kontroly a zajištění bezpečnosti na ostrově zahrnovala výstavba i vojenská zařízení.

V další fázi italské nadvlády došlo na výraznější kulturní a architektonickou přeměnu Kosu. Italové zahájili ambiciózní projekty, aby proměnili městskou krajinu hlavního města Kos v moderní město se zachováním místní historie a kultury. Byly postaveny významné budovy, jako je Italská radnice (Městská radnice), tržiště (Agora) a Peelova škola. Architektura těchto staveb kombinovala prvky italské renesance, neoklasicismu a místních orientálních vlivů.

Italská správa také podporovala výzkum starověkých a středověkých památek, což vedlo k obnově mnoha historických míst.

Po roce 1936, kdy se Itálie stala fašistickým státem pod vedením Benita Mussoliniho, došlo k výrazným změnám ve správě Kosu. Fašistická vláda prosazovala autoritativní reformy a zvýšila militarizaci ostrova. Byly zavedeny přísnější kontrolní opatření a místní obyvatelé byli nuceni přizpůsobit se italskému fašistickému režimu.

S nástupem druhé světové války vybudovali Italové na ostrově Kos nové vojenské objekty, opevnili přístavy a další strategická místa na ostrově, aby zajistili svou vojenskou přítomnost ve východním Středomoří. Kos se stal důležitou vojenskou základnou pro italské operace v této oblasti. Docházelo také k represím vůči řeckému obyvatelstvu a k pokusům o italskou kulturní asimilaci, což vedlo k napětí mezi místními Řeky a italskými úřady.

Druhá světová válka a následky (1943–1945)

Během druhé světové války se situace na Kosu dramaticky změnila. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 se Kos dostal do centra bojů mezi Spojenci a Němci, což vedlo k období nestability a násilí. Ostrov byl v září 1943 krátce okupován britskými silami. Britové rychle převzali kontrolu nad ostrovem a  místní řecké obyvatelstvo je vítalo jako osvoboditele.

Německé velení však rychle zareagovalo na britskou přítomnost na Kosu a v říjnu 1943 provedlo masivní letecký a námořní útok na ostrov. Bitva trvala pouhé dva dny a skončila německým vítězstvím. Německá okupace přinesla těžké podmínky, včetně nedostatku potravin a léků, represí vůči místním obyvatelům a deportací židovské komunity.

V roce 1945, po skončení války, se britské síly vrátily na ostrov a převzaly dočasnou správu. Toto období bylo charakterizováno snahami o obnovu ostrova a postupným návratem k normálnímu životu. Mnoho budov bylo poškozeno nebo zničeno, ekonomika byla v troskách a obyvatelstvo traumatizováno. Poválečná obnova byla pomalá a obtížná, komplikovaná politickým napětím mezi různými frakcemi řeckého odboje.

Dnes připomínají toto období na ostrově různé památníky a muzea, která vzdávají hold obětem a hrdinům těchto temných let.

Připojení k Řecku (1947)

V roce 1947 byl ostrov Kos oficiálně připojen k Řecku spolu s dalšími Dodekanskými ostrovy na základě Pařížské mírové smlouvy. Toto připojení bylo pro obyvatele Kosu vítanou změnou, znamenalo konec cizí nadvlády a začátek nové éry rozvoje a modernizace.

Řecká vláda začala investovat do infrastruktury a rozvoje ostrova, což zahrnovalo modernizaci školství, zdravotnictví a rozvoj cestovního ruchu. Připojení posílilo národní identitu obyvatel, kteří se mohli volně hlásit ke své řecké kultuře a tradicím. Zároveň mělo strategický význam v rámci řecké obrany. Navzdory výzvám vedlo připojení Kosu k Řecku k dlouhodobé stabilitě a prosperitě.

Pozdní 20. století: Vzestup cestovního ruchu

Od 60. let 20. století se Kos stal atraktivní destinací pro mezinárodní turisty díky svým krásným plážím, teplému klimatu a bohaté historii. Mezinárodní letiště, otevřené v roce 1964, výrazně zlepšilo dostupnost ostrova pro zahraniční turisty.

Rozvoj turistického průmyslu se stal hlavním ekonomickým motorem ostrova, což vedlo k výstavbě hotelů, vzniku nových restaurací a dalších turistických zařízení. Cestovní ruch přinesl na Kos nové pracovní příležitosti a zvýšil životní standard místních obyvatel, ale také přinesl otázky spojené s ochranou životního prostředí a kulturní identity.

21. století: Moderní výzvy a rozvoj

Vstupem do 21. století Kos pokračoval ve svém rozvoji jako turistická destinace, ale čelil také novým výzvám. Hospodářská krize v Řecku v roce 2008 měla dopad i na ostrov, což vedlo ke snížení veřejných výdajů a zvýšení nezaměstnanosti. Místní samospráva a podnikatelé hledali nové způsoby, jak přilákat turisty, včetně rozvoje alternativních forem turismu, jako je ekoturistika a agroturistika.

V roce 2015 se Kos ocitl na přední linii evropské migrační krize, kdy se tisíce uprchlíků a migrantů dostaly na ostrov hledající útočiště v Evropě. Tato situace představovala velkou výzvu pro místní úřady a obyvatele, kteří museli zajistit základní humanitární pomoc a zároveň zvládat tlak na místní infrastrukturu a služby. Mnoho obyvatel Kosu se zapojilo do pomoci uprchlíkům, což ukázalo solidaritu a humanitární duch ostrovanů.

V roce 2017 zasáhlo Kos silné zemětřesení, které poškodilo některé historické budovy a infrastrukturu, ale ostrov se z této události rychle zotavil.

V posledních letech se Kos zaměřuje na udržitelný rozvoj, který zahrnuje ochranu přírodních zdrojů a kulturního dědictví. Ostrov investuje do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární a větrné elektrárny, a podporuje ekologické iniciativy, které mají přispět k ochraně životního prostředí.

Dnes je Kos prosperující turistickou destinací, která každoročně přitahuje stovky tisíc návštěvníků z celého světa. Ostrov nabízí mix moderních letovisek a tradičních vesnic, antických památek a přírodních krás. Turistický průmysl je hlavním zdrojem příjmů pro místní obyvatele, ale ostrov si zachovává i své zemědělské tradice, zejména v produkci vína, oliv a citrusových plodů.

Památky a významné stavby

Během 20. století, zejména v době italské nadvlády (1912–1943), bylo na ostrově Kos postaveno několik významných památek a staveb. Tyto stavby dodnes svědčí o snaze Italů modernizovat ostrov a zanechat zde svůj kulturní a architektonický otisk.

Italská radnice (Městská radnice): Radnice města Kos, nacházející se na náměstí Eleftherias, byla postavena v roce 1928. Stavba je příkladem italské renesanční architektury smíšené s orientálními a místními prvky, což bylo typické pro architekturu v italských koloniích. Budova slouží dodnes jako městská radnice a je jednou z nejvýznamnějších staveb v centru města.

Tržiště: Tržiště (Agora) na náměstí Eleftherias bylo také postaveno v období italské nadvlády, ve 30. letech 20. století. Budova byla navržena tak, aby sloužila jako krytý trh, kde místní obyvatelé prodávali své produkty. Tržiště je charakteristické svým elegantním obloukovým designem a kombinací neoklasicistních a orientálních architektonických prvků.

Nemocnice (Ospedale Civile di Kos): Nemocnice na Kosu, známá jako Ospedale Civile di Kos, byla postavena během italské okupace ve 20. letech 20. století. Tato moderní budova byla navržena ve funkcionalistickém stylu a vybavena pokročilými zdravotnickými zařízeními své doby. Nemocnice sloužila jak místním obyvatelům, tak italským kolonistům a vojákům.

Kostel Agia Paraskevi: Kostel Agia Paraskevi, postavený v roce 1931, je dalším příkladem italské architektury na Kosu. Stavba byla postavena ve stylu spojeném s byzantskou tradicí, což mělo ukázat respekt k místním náboženským a kulturním tradicím. Kostel se nachází v centru města Kos a slouží jako jedna z hlavních pravoslavných církví na ostrově.

Přístavní úřad: Přístavní úřad (Capitaneria di Porto), postavený ve 30. letech 20. století, byl součástí italské snahy modernizovat přístavní infrastrukturu Kosu. Budova, navržená ve funkcionalistickém stylu, sloužila jako správní centrum pro přístav a rybářský průmysl.