Historie ostrova Kos

Pravěké osídlení (neolitické období)

Historie řeckého ostrova Kos sahá až do doby před více než 5000 lety, kdy byl ostrov osídlen prvními obyvateli. Prehistorické období ostrova Kos zahrnuje období mladší doby kamenné (neolitu, přibližně 6. - 3. tisíciletí př. n. l.) a doby bronzové (kolem 3. tisíciletí př. n. l.).

Archeologické nálezy v jeskyni Aspri Petra (poblíž dnešního města Kefalos) ukazují, že se tito lidé živili zemědělstvím a rybolovem. Byly nalezeny různé nástroje z pazourku a keramika, která dokládá jejich kulturní a technologickou vyspělost.

Toto období bylo charakterizováno životem v malých komunitách a jednoduchými formami obživy. Kos, díky své strategické poloze v Egejském moři, sloužil jako spojnice mezi Anatolií, Kyklady a Krétou, což vedlo k rozvoji prvních obchodních vztahů.

Minojská a mykénská civilizace (2. tisíciletí př. n. l.)

V průběhu 2. tisíciletí př. n. l. se Kos dostal pod vliv mocné minojské civilizace z Kréty. Tento vliv byl patrný především v architektuře a obchodu. Minojci, známí svými pokročilými znalostmi mořeplavby, přispěli k rozšíření kontaktů mezi ostrovem Kos a dalšími egejskými ostrovy.

Po pádu minojské říše kolem roku 1450 př. n. l. převzali ostrov Mykéňané, jejichž přítomnost je doložena významnými archeologickými nálezy. Období mykénské dominance je charakterizováno rozvojem palácových kultur a výraznou vojenskou aktivitou, což ovlivnilo i život na Kosu. Díky své výhodné poloze mezi pevninským Řeckem a Malou Asií se Kos stal důležitým obchodním a kulturním centrem.

V 11. století př. n. l. ostrov osídlili Dórové, kteří na Kosu založili své osady a přinesli zdejší kultuře silný řecký vliv. Založili hlavní město Kos.

Kos v řecké mytologii

Ostrov Kos má důležité místo i v řecké mytologii, zejména díky spojení s hrdinou Héraklem. Podle legendy byl Héraklés na ostrov zahnán bouří během své slavné výpravy. Na ostrov se dostal zraněný a oslabený a navíc byl zajat místními obyvateli, kteří ho nepoznali. Tento akt měla podle mýtů na svědomí Héra, která chtěla hrdinu potrestat. Héraklés však uprchl, porazil své nepřátele a nakonec ovládl celý ostrov.

Po tomto vítězství se ostrov Kos stal jedním z Héraklových vítězných symbolů a ve starověkém Řecku se věřilo, že právě on přinesl na Kos své nadlidské schopnosti a ochranu. Jeho přítomnost byla uctívána v mnoha chrámech a svatyních na ostrově. Některé z těchto památek lze dokonce spojit s Héraklovými skutky.

Antika - klasické období a Hippokratés (5. století př. n. l.)

Antické období ostrova Kos zahrnuje především klasické a helénistické období, tedy přibližně 5. až 1. století př. n. l., a následné římské období, které trvalo do 4. století n. l.

Kos dosáhl vrcholu svého významu během klasického období, kdy se stal významným kulturním a vzdělanostním centrem. Nejslavnější osobností spojenou s tímto obdobím je lékař Hippokratés, který se narodil na Kosu kolem roku 460 př. n. l. Hippokratés je považován za otce moderní medicíny a jeho přísaha, dodnes užívaná ve zdravotnictví, pochází právě z tohoto ostrova.

Na Kosu fungovala lékařská škola a léčebné centrum známé jako Asklepion, které přitahovalo pacienty z celého antického světa. Asklepion nebyl jen místem léčení, ale i filozofického a vědeckého bádání. Hippokratova metoda léčení, založená na pozorování přírody a lidského těla, byla revoluční a ovlivnila medicínu na celá staletí. Kos se tak stal synonymem pro lékařskou péči a jeho sláva se šířila napříč antickým světem.

Helénistické období a římská nadvláda (4. století př. n. l. - 4. století n. l.)

Po smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. se Kos stal součástí helénistické říše. Toto období bylo dobou prosperity a rozkvětu ostrova. Kos si zachoval svou důležitost nejen jako obchodní centrum, ale také jako centrum vzdělanosti a kultury. Město Kos bylo přestavěno podle přísných urbanistických plánů a pyšnilo se širokými ulicemi, chrámy a veřejnými budovami.

Jako hlavní obchodní a veřejné centrum starověkého města sloužila Agora. Agora byla založena v období 4. až 3. století př. n. l. a původně sloužila především jako tržiště. Díky svému strategickému umístění v blízkosti hlavního přístavu ostrova se brzy stala významným centrem obchodu a směny zboží všeho druhu. V této době byl významně rozšířen také slavný Asklépiéion, léčebný chrám zasvěcený bohu medicíny Asklepiovi.

V roce 82 př. n. l. Kos přešel pod římskou nadvládu, což přineslo další ekonomický a kulturní rozvoj. Římané byli známí svým obdivem k řecké kultuře, a proto Kos dále prosperoval jako vzdělávací centrum. Zároveň se ostrov stal oblíbenou destinací římské aristokracie, která sem přijížděla nejen za odpočinkem, ale také za studiem. Výborný pohled do života vyšších vrstev římské společnosti na Kosu nabízí vila Casa Romana, v současnosti nádherně zrekonstruovaná římská rezidence s krásnými mozaikami, freskami ad.

Z období římské vlády na ostrově Kos pochází i římský Odeon, menší, ale dobře zachované divadlo, které sloužilo pro hudební a divadelní představení, a tvořilo tak důležitou součást kulturního života na ostrově během římské éry.

Byzantské období (4.–13. století)

Novou etapu kulturního a náboženského rozvoje ostrova Kos s sebou přinesl nejprve rozpad Říše římské v roce 395 n. l. a začlenění ostrova Kos do Východořímské říše, a následně rozpad Západořímské říše v roce 476 n. l., jímž se ostrov Kos stal součástí nového mocenského útvaru Byzantské říše. Tuto historickou etapu, která trvala téměř tisíc let, můžeme proto nazývat jako byzantské období ostrova Kos.

Ostrov Kos, stejně jako zbytek Byzantské říše, přijal křesťanství jako státní náboženství. K významným památkám této doby patří zejména byzantské kostely a mozaiky, které byly nalezeny po celém ostrově a dokládají křesťanskou víru a umění této doby. Jednou z nejstarších křesťanských staveb na ostrově je bazilika Agios Stefanos (sv. Štěpána), postavená v 5. až 6. století.

Navzdory křesťanskému rozkvětu musel Kos čelit i řadě hrozeb. Ve středověku byl často cílem pirátských nájezdů a arabských útoků, což ovlivnilo jeho stabilitu a bezpečnost, na ostrově vznikly nové pevnosti a opevňovala se města. Například vnitrozemské město Paleo Pili bylo opevněno a během nájezdů sloužilo pro obyvatele jako útočiště.

I přes tyto bezpečnostní hrozby zůstával Kos důležitou součástí Byzantské říše, a to až do příchodu nové mocnosti – rytířského řádu Johanitů.

Johanitské a osmanské období (14.–19. století)

Na počátku 14. století přešel ostrov Kos pod kontrolu rytířů Řádu svatého Jana. Tzv. Johanité, známí svou vojenskou zdatností, přeměnili Kos na jednu ze svých obranných základen ve východním Středomoří. Jejich vládě dominovalo opevňování ostrova a snaha o obranu křesťanských území před stále sílící Osmanskou říší.

Nedaleko přístavu, v hlavním městě Kos, vybudovali Johanité impozantní pevnost Neratzia, jejíž hlavním cílem byla obrana ostrova proti osmanským nájezdům a útokům dalších nepřátel. Posílili také městské hradby kolem hlavního města. Jako tzv. doplňková pevnost k hradu Neratzia vyrostl ve vnitrozemí ostrova hrad Antimachia (v blízkosti dnešní vesnice Antimachia), s masivními hradbami a výhledem na okolní krajinu.

Avšak když v roce 1522 osmanský sultán Sulejman dobyl ostrov Rhodos, Johanité byli nuceni opustit egejské ostrovy. Osmané převzali moc nad ostrovem Kos a vládli zde téměř čtyři staletí, až do roku 1912. Osmanská nadvláda přinesla relativní stabilitu, ale zároveň úpadek kulturního a ekonomického rozvoje ostrova, i když ostrov Kos nadále využíval své strategické polohy na obchodních trasách mezi Západem a Východem a své blízkosti k Malé Asii.

V osmanské éře byly postaveny mešity a veřejné lázně (hammam), ale Kos ztratil svůj někdejší význam a zůstal převážně zemědělským a vojenským centrem až do konce 19. století. K nejvýznamnějším stavbám tureckého období patří Defterdarova mešita a mešita Gazi Hassana Paši.

Moderní dějiny (20. a 21. století)

Po válkách mezi Itálií a Osmanskou říší se Kos, spolu s dalšími ostrovy Dodekanés, dostal v roce 1912 pod italskou kontrolu. Od 20. století mluvíme o moderních dějinách ostrova Kos.

Italská nadvláda (období 1912 - 1943) přinesla ostrovu modernizaci a významné investice do infrastruktury. Italové zavedli nové správní a vzdělávací struktury, postavili moderní nemocnice a školy a obnovili některé z archeologických památek, včetně slavného Asklepionu. Architektura z tohoto období je na Kosu dodnes patrná, přičemž mnohé budovy byly navrženy v duchu italského fašistického stylu, čímž měly demonstrovat moc a kulturní vliv Itálie.

Navzdory těmto investicím a rozvoji místní obyvatelé stále vnímali italskou nadvládu jako cizí okupaci a usilovali o sjednocení s Řeckem, což však Itálie kategoricky odmítala. Tento tlak na identitu a autonomii vyvolával v místní populaci napětí, které se postupně zvyšovalo.

S druhou světovou válkou (na Kosu období 1943 - 1945) došlo na ostrově k dramatickým změnám. V roce 1943, po kapitulaci Itálie, obsadily Kos německé jednotky. Německá okupace se vyznačovala tvrdými represáliemi proti místnímu obyvatelstvu a židovské komunitě, která byla deportována do koncentračních táborů.

Ostrov zůstal pod německou kontrolou až do konce války, kdy jej v roce 1945 osvobodily britské síly. Následující léta byla pro Kos obdobím nejistoty, kdy se místní obyvatelé ocitli pod britskou správou a čekali na rozhodnutí o své budoucnosti. V roce 1947, v důsledku Pařížské mírové konference, byl Kos spolu s dalšími ostrovy Dodekanés oficiálně připojen k Řecku. Tato změna byla pro místní obyvatelstvo dlouho očekávaná a ostrov se stal plnohodnotnou součástí Řecké republiky.

Připojení Kosu k Řecku bylo začátkem nové éry, ve které se ostrov mohl opět soustředit na vlastní rozvoj. Vláda Řecka začala s obnovou infrastruktury a podporou lokální ekonomiky, což přispělo k postupnému růstu životní úrovně. Nicméně, období po válce bylo pro ostrov stále náročné, zejména kvůli rekonstrukci a integraci do řeckého státu po desítkách let cizí nadvlády.

Od druhé poloviny 20. století se Kos stal jedním z hlavních turistických cílů v Řecku. Díky své strategické poloze v Egejském moři, bohaté historii a krásným plážím začal přitahovat návštěvníky z celého světa. Turismus se stal hlavním motorem ekonomiky ostrova, který dnes těží z kombinace přírodních krás a kulturního dědictví.

V posledních desetiletích prošel ostrov velkým rozvojem, který zahrnuje moderní hotely, letiště a další turistickou infrastrukturu. Zároveň se však musel vypořádat i s novými výzvami jako např. s hospodářskou krizí v Řecku, se silnou migrační vlnou v roce 2015 nebo s následky zemětřesení v roce 2017. Řecký ostrov Kos se ale i přes tyto nástrahy a rozmach turistického ruchu snaží zůstat věrný svým historickým kořenům, a to díky péči o památky a kulturní dědictví, které připomíná bohatou historii ostrova.