Erós

O Erósovi se píše, že se vznáší se zlatými křídly, ozbrojen lukem a šípem. Koho zasáhne svojí střelou, ten podlehne lásce.

Zeus věděl, že ani on nebude vůči jeho střelám imunní, a tak jej chtěl ihned po narození zabít. Afrodíté však skryla nemluvně v lese a nechala jej vychovat divokými lvicemi. Jakmile Erós dospěl, vrátil se na Olymp a jeho půvab a krása všechny bohy tak ohromily, že jej všichni vítali. Údajně měl jako pomocník Afrodíté tolik práce, že si na pomoc pozval Amorky. Amorové byli prý jeho bratry.

Sám Erós byl ale v lásce bezmocný, pokud mu tedy nepomohl jeho bratr Anterós. Mýty tak uvádějí i několik jeho milostných historek.

Erós je někdy považován i za boha stvořitele, což podporuje i Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“). Báseň popisuje vznik Eróse takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum.“

Nejprve byl tedy Chaos (propast, nestrukturovaná bezednost, protiklad a předchůdce kosmu). Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar) a pak Láska (Erós).