Athénská Akropole

Athénská Akropole je hlavním symbolem Athén, po dlouhou dobu tvořila důležité politické, náboženské i kulturní centrum starověkého Řecka a hrála významnou roli v průběhu celé dlouhé historie Athén. V roce 1987 se Akropole stala součástí Světového dědictví UNESCO.

Akropole byla vybudována ve starověku, postupně se rozrůstala a největších změn doznala především v období od 13. do 5. století př. n. l. Akropole se tyčí na kopci několik metrů nad mořem, vede k ní jediná přístupová cesta a v její blízkosti se nacházejí vodní prameny. To vše naznačuje, že v nejranějších dobách Akropole pravděpodobně sloužila jako místo pro svatyni či citadelu. Existence Parthenonu a dalších unikátních historických staveb však posouvá význam tohoto místa mnohem dál.

Podle archeologických průzkumů stával na skalnatém pahorku už v polovině 2. tisíciletí př. n. l. mykénský královský hrad. Neznámější antické stavby, jejichž pozůstatky můžeme na Akropoli obdivovat i dnes – chrám Parthenon, chrám Erechtheum, Propyleje a další – vznikly za vlády Perikla (460 – 430 př. n. l.) a pod dohledem hlavního sochaře Feidia. V 5. století př. n. l. byla postavena také brána se sloupovím Propyleje, malý chrám Athény Niké i další stavby, jejichž pozůstatky se již ale bohužel většinou nedochovaly.

Na Akropoli stávala také obrovská socha bohyně Pallas Athény. Známý sochař Feidias ji navrhl vyrobenou ze dřeva a pokrytou pláty zlata, slonoviny a drahokamy místo očí. Socha však v průběhu historie záhadně zmizela. Existenci sochy ale potvrzují nálezy archeologů z 20. století, kteří našli malé části. Zprvu byli podezříváni Římané, že sochu odvezli, ale dnes se historici spíše přiklánějí k tomu názoru, že ji odvezli a zničili křesťané. Podle vědců Římané athénské stavby neničili, naopak je obdivovali a opravovali, i když měli vlastní božstvo (např. císař Hadrianus nechal dokončit chrám Dia, i když Římané Dia jako boha neuctívali).

Krásný výhled na celou Akropoli a zejména na chrám Parthenon je z blízkého kopce Lykavittos. Vydáte-li se sem navíc při západu slunce, budete odměněni opravdu dechberoucí podívanou.

V samostatném článku najdete Turistické tipy a zajímavosti o hlavním městě Athény.

Chrám Parthenon

Obrovský, podlouhlý chrám zasvěcený patronce města, bohyni Athéně, byl budovaný v 5. století př. n. l. za vlády Peisistrata a následně dostavěn za vlády Perikla. Parthenon je dominantou Akropole, na první pohled velmi jednoduchý a s čistými liniemi, na druhou stranu ale stále obestřen mnoha otazníky. Architektonická zvláštnost a naprostá preciznost chrámu tkví v tom, že jeho jednoduchost je pouze klamná. Jednotlivé sloupy v kolonádě mají směrem ke středu kolonády zmenšující se tloušťku, zároveň se také směrem ke středu kolonády zmenšuje prostor mezi jednotlivými sloupy a navíc se naklánějí směrem ke středu (neexistují tu tedy rovné vertikální přímky, ale každý sloup je téměř nepostřehnutelně ukloněn a teoreticky by se tak jejich protažené přímky setkaly vysoko na obloze). Všechny tyto anomálie jsou však pro běžného pozorovatele téměř neviditelné.

Chrám byl určen pro hromadné bohoslužby a jeho interiér byl nádherně pestrobarevně vyzdoben (což je obecný rys starověkých chrámů, které bývaly uvnitř běžně barevné). Vidíme tu mramorové reliéfy bohů Poseidona, Apollona a Artemis.

Parthenon, jako nevýznamnější místo na Akropoli, hrál důležitou roli v průběhu celé historie Athén. V severovýchodním rohu jeho interiéru jsou ještě lehce patrné stopy křesťanských nástěnných maleb z byzantského období, kdy byl chrám přestavěn na baziliku sv. Panny Marie. Akropole v těchto časech sloužila také jako pevnost. V jihozápadním rohu naopak nalezneme pozůstatky schodiště k minaretu, který byl k chrámu přistavěn v polovině 15. století během turecké nadvlády, kdy chrám sloužil jako mešita.

Parthenon byl svého času také používán pro uskladnění střelného prachu, což se mu stalo téměř osudným, protože v roce 1687, když Athény obléhali Benátčané, výstřel při bombardování Akropole způsobil výbuch uskladněného střelného prachu. Poškození Parthenonu se tak podepsalo i na jeho současné podobě. Když Osmanská říše znovu vydobyla své postavení na Akropoli, došlo bohužel k rozprodávání zdejších památek a cenností jako suvenýrů pro Evropany.

Chrám Erechtheum (Erechteion)

Chrám Erechtheum vznikl také v 5. století př. n. l. a byl původně zasvěcen Athéně a Poseidonovi, později legendárnímu králi Erechtheovi. A i když byl Parthenon největší stavbou na Akropoli, za duchovní centrum byl považován právě chrám Erechtheum. Říká se také, že místo, na kterém chrám stojí, je nejposvátnější částí Akropole.

Původně na jeho místě stály tři samostatné malé chrámy, které se stavbou nového chrámu sloučily do jednoho. U severního vstupu chrámu Erechtheum nalezneme předsálí, jehož střechu namísto sloupů drží sochy šesti krásných dívek (tzv. karyatidy).

Pod byzantskou nadvládou se athénský chrám stal kostelem a následně i harémem tureckého velitele.

Propyleje (Propylaea)

Propyleje byly vstupní bránou na athénskou Akropoli. Velkou stavbu tvořilo mramorové schodiště a brána s pěti vstupy, které se na noc a v případě nebezpečí zavíraly, a tím vytvořily z Akropole nepropustnou pevnost. Název pochází ze slova „propylon“, tedy „brána“.

Akropole je díky svému umístění přirozeně v dobré obranné pozici. První opevnění Akropole přišlo v mykénském období a stopy této rané obranné zdi jsou ještě dobře patrné zejména na jihovýchodě Propylejí. Další opevnění přibylo především po perských válkách a později bylo ještě posíleno, když se z Akropole stala pevnost města.

Mohutná stavba Propylejí, kterou mohou pozorovat dnešní návštěvníci, pochází z období vlády Perikla (vznikla v letech 437 – 432 př. n. l.). Perikles ji nechal postavit po dokončení Parthenonu a její podobu svěřil architektovi Mnesiklovi, který ji vtiskl nádech athénských chrámů a svatyní. V průběhu další historie se stavba přizpůsobovala aktuálním potřebám, v období nadvlády Osmanské říše tu byl dokonce muniční sklad, jehož výbuch v roce 1640 způsobil na Propylejích značné škody. Po osamostatnění Řecka byly odstraněny dobové výmalby a přístavky a celý objekt byl opraven.

Chrám Athény Niké

Také tento menší, dvoulodní chrám byl postaven v 5. století př. n. l. Zasvěcen byl patronce města, bohyni Athéně, a starší bohyni Niké, která měla ochraňovat vstup na Akropoli.

Chrám Athény Niké stával vpravo od Propylejí, dokud ho v roce 1686 nezbourali osmanští vojáci, když používali kameny z chrámu jako stavební materiál pro výstavbu obranné zdi proti Benátčanům.

Nové muzeum na Akropoli

Jihovýchodně od Parthenonu (ve vzdálenosti asi 300 m) stojí Nové muzeum na Akropoli, které navrhl Bernard Tschumi a které bylo otevřeno v roce 2009. Jeho výstavní plocha je asi 10 krát větší než prostory starého Muzea na Akropoli a muzeum ochraňuje jednu z nejbohatších historických sbírek světa.

V muzeu jsou uloženy významné historické nálezy z Akropole a z jejího okolí, zejména velké množství archaických soch, stará keramika i velmi působivý a věrně zpracovaný model celé římsy Parthenonu, včetně slavných Feidiových metop (což jsou tzv. vlysy v daném povrchu, v případě Parthenonu se jedná o 92 metop, které vyobrazují zápas kentaurů s lapity). Můžeme zde vidět také karyatidy, tedy sochy panen, které drží průčelí chrámu Erechtheum, nebo např. sochu starého athénského boha Erechthea, který je vyobrazován jako bytost napůl lidská (horní část těla) a napůl hadí (dolní část těla).

Většina z vystavených exponátů jsou však pouze repliky slavných děl a jejich originály jsou uloženy v Britském muzeu v Londýně. Na počátku 19. století si totiž britský vyslanec v Konstantinopoli lord Elgin odvezl téměř celou sochařskou výzdobu z Akropole s sebou zpět do Anglie a vystavil ji právě v Britském muzeu.

Další významné památky v Athénách

Athénská Agora

Hlavní cesta z Akropole vede dolů do athénské Agory. Slovo „agora“ znamená v řečtině především „tržiště“, ale athénská Agora byla mnohem více. Představovala centrum Athén s administrativními budovami, politickými úřady i se soudy a zároveň byla i obchodním centrem, kde se prodávalo a nakupovalo vše možné. Agora bývala také místem politických a filozofických debat, stával tu mj. i řečnický koutek, který umožňoval všem plnoprávným athénským občanům projevit svůj názor.

U vstupu do Agory dnes stojí krásně zachovalý řecký chrám Theseum (chrám Théseion-Héfasteion), pocházející z 5. století př. n. l. Chrám byl zasvěcen ochránkyni města, bohyni Athéně, a bohu Héfaistovi. Kvůli turisticky exponované Akropoli bývá chrám Theseum někdy trochu opomíjen, ale určitě byste si ho neměli nechat ujít, protože patří k nejzachovalejším antickým památkám v celém Řecku.

Horologium (Věž větrů)

V athénské Agoře nalezneme také zajímavou památku, kterou je osmiúhelníkové, vysoké a mramorové tzv. Horologium of Andronicus of Cyrrhus, obvykle nazývané „věž větrů“. Horologium mělo sluneční hodiny, hodiny na vodu (sloužily pro vypovídání o čase v oblačných dnech) a korouhvičku. Turci ponechali tuto stavbu beze změny a prý věřili, že se jedná o hrobku dvou místních proroků, Sokrata a Platóna.

Odeum Heroda Attica (Odeon)

Pod svatyní na Akropoli, na jihozápadním svahu kopce, nechal bohatý Říman Herodes Atticus v roce 161 n. l. postavit Odeum s kapacitou 5 tisíc sedaček jako památník své manželce. Zvláštností tohoto římského divadla je, že jeho půlkruhové hlediště bylo vyhloubeno do skály, mělo třípodlažní fasádu oblouků a bylo také zastřešeno cedrovým dřevem.

Odeum bylo opraveno a dnes je (už bez střechy) používáno pro letní hudební festival v Athénách.

Dionýsovo divadlo

Ještě dříve vyrostlo na jižním svahu také Dionýsovo divadlo, kde od 6. století př. n. l. uctívali místní Řekové zpěvem a tancem boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. Divadlo se později stalo i hlavním jevištěm a dějištěm dramatických her a diváci tu mohli sledovat díla Aischylova, Aristofanova, Euripidova či Sofoklova.

V divadle se konaly jarní oslavy na počest boha Dionýsa, kam se sjížděly davy z mnoha částí Řecka i řeckých kolonií v Malé Asii a Itálii. Oslavy měly totiž podobu soutěže o nejlepší dramatické představení, kde byly představeny tragické i komické hry nejlepších herců. Divadelní hry však ve starověku nesloužily pouze k pobavení, ale musely mít i hlubší výchovný a kulturní rozměr. Divadlo disponovalo asi 13 tisíci křesly, rozdělenými v 67 řadách. Porota a církevní hodnostáři měli kamenná křesla v přední řadě, označená svými jmény.

Divadlo bylo však mnohokrát poškozeno i přestavěno a dnešní podoba divadla pochází především z římského období.

Nedaleko Dionýsova divadla stojí ruiny starověké svatyně Asklepion. Stavba z roku 420 př. n. l. byla zasvěcena bohu medicíny Asklepiovi a kromě svatyně fungovala zároveň také jako lékařská škola a ordinace.

Chrám Dia Olympského (Olympeion)

Chrám boha Dia stojí nedaleko Hadriánova oblouku a starého olympijského stadionu. Olympeion je jedním z největších dochovaných chrámů v Řecku, neboť ve své době se rozkládal na půdorysu zhruba 96 m na délku a 40 m na šířku. Do současnosti se z něj zachovala pouze část, a to 15 vysokých korintských sloupů (z celkového počtu 104). Je tu vidět i sloup, který spadl během bouřky zhruba přes to lety a rozpadl se na kameny.

Hadriánův oblouk

V období římské nadvlády nechal v Athénách císař Hadrián vystavět celou novou čtvrť a tuto část oddělil bránou, tzv. Hadriánovým obloukem. Hadriánův oblouk pochází z počátku našeho letopočtu a byl opatřen i dvěma nápisy – směrem k Akropoli tu stojí napsáno: „Toto je město Théseovo, staré město.“ a z druhé strany je nápis: „Toto je město Hadriánovo, nikoli Théseovo.“ Dnes oblouk tvoří hranici mezi Starým a Novým městem.

Královská zahrada a park Zappeion

Klasicistní budova Zappeion z roku 1888 stojí v Královské zahradě a bývá tradičně místem pro výstavy a jiné společenské akce. V době konání olympijských her tu sídlilo tiskové středisko.

Královská zahrada je rozsáhlý park o rozloze téměř 16 hektarů, ve kterém rostou různé druhy stromů, křovin a květin i vysoké palmy. Hledáte-li v Athénách příjemné a zelené místo pro odpočinek, zahradou Zappeion nebudete zklamáni.

 

Na vzhledu athénských památek se kromě období antiky také v různé míře podepsaly i jiné historické epochy, kterými si Athény prošly, a to zejména období nadvlád cizích mocností – Byzantské říše, Římské říše nebo Osmanské říše. Každá z těchto kultur tu zanechala své stopy.

Zajímáte-li se o historii hlavního města, přečtěte si také náš článek Historie města Athény.

Antický styl byl však oblíben i v průběhu pozdější historie Athén a především konec 19. století se v oblasti architektury vrací zpět ke starořeckým stavbám a mnoho nových budov bylo navrženo jako kopie antických staveb. Obdobně, procházíme-li athénskými parky a náměstíčky, jejich typickými prvky jsou sochy nejvýznamnějších athénských osobností vyvedené často právě v tzv. antickém stylu.